Cortinarius atrovirens Kalchbr. 1874
pavučinec zelený
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Agaricales Cortinariaceae Cortinarius |
Stručný popis
Klobouk je 40–100 mm široký, nejprve polokulovitý s dlouho podehnutým okrajem, později sklenutý, nakonec plochý. Pokožka klobouku je za vlhka slizká, v mládí zelená až olivová, při okraji zelenožlutá, na temeni téměř černá, vrostle vláknitá, v dospělosti někdy políčkovitě rozpraskaná. Pavučinka je žlutozelená.
Lupeny jsou husté, zprvu (citronově) žluté, žlutozelené až žlutoolivové, později hnědnoucí, nakonec rezavě hnědé.
Třeň je válcovitý s hlízou, 60–90 x 15–20 (v hlíze široký až 35) mm, zelenožlutý, v dospělosti od báze hnědnoucí.
Dužnina je žlutá nebo zelenožlutá. Vůně může být nevýrazná, dle Soop (2009) ± ovocná, dle Hagara (2014) kořenitá (pepř) nebo jako rozdrcené listy kopytníku evropského (Asarum europaeum). Chuť je mírná nebo lehce kořenitá.
Makrochemické reakce: KOH – na pokožce klobouku červenohnědá až černá, dužnina slabě nazelenalá nebo bez reakce.
Výtrusy jsou mandlovité až citronovité, 9,5–11 x 5–7 µm, hrubě bradavčité.
Výskyt
Roste v září a v říjnu, vzácně, pod jehličnany (jedle, smrk) na vápnitých půdách ve vyšších nadmořských výškách.
Možná záměna
Díky výraznému a typickému zbarvení jej lze obvykle určit již v terénu.
Podobný pavučinec zelenožlutý (Cortinarius ionochlorus) je teplomilný druh, roste pod duby a v mládí má obvykle nafialovělé lupeny.
Pavučinec sladkovonný (Cortinarius odoratus) má intenzivní specifickou vůni.
Kuchyňské využití
Je nejedlý.
 |
Autorství obrázků: Oldřich Jindřich
Literatura
 |
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Soop K. (2009): Cortinarius in Sweden, Twelfth revised edition, Mora |
|
Marounek D. (2009): Pavučinec zelený - Cortinarius atrovirens nalezen na Džbánu. |
|
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha |
|
Gerault A. (2005): Cortinariales, version 2.0 |
|
Bona L. M. G. (1994): El género Cortinarius |
|
Orton P. D. (1955): Cortinarius I |
