Cortinarius caperatus
(Pers.) Fr. 1838
sluka svraskalá
Systematika
|
Říše:
Fungi Kmen: Basidiomycota Třída: Agaricomycetes Řád: Agaricales Čeleď: Cortinariaceae Rod: Cortinarius |
Synonyma
Rozites caperatus
(Pers.) P. Karst. 1879
Popis
Klobouk je široký 30–120 mm, v raném mládí téměř kulovitý, později polokulovitý, široce zvoncovitý až plochý s tupým středovým hrbolkem, žlutohnědý až světle okrový, našedlý, nejprve bělavě ojíněný s okrajem ověšeným zbytky závoje, později lysý s okrajem často zdviženým a rozpraskaným.
Lupeny jsou spíše husté, křehké, ke třeni připojené nebo zoubkem přirostlé, se zubatým ostřím, krémové, později rezavě hnědé.
Třeň je válcovitý, 50–120 x 10–25 mm, na bázi někdy s nevýraznou hlízou s náznakem pochvičky, bělavý až krémový, v horní třetině s blanitým prstenem, nad prstenem vločkatý, níže jemně vláknitý.
Dužnina je bělavá, pod pokožkou klobouku naokrovělá. Vůně i chuť jsou nenápadně houbové, příjemné.
Výtrusný prach je rezavě hnědý.
Výtrusy jsou mandlovité nebo vřetenovité, 10–15 x 7–10 µm, mírně bradavčité.
Výskyt
Roste od července do října, většinou ve skupinách, v jehličnatých lesích pod smrky a borovicemi, někdy i pod listnatými stromy (bučiny), často v borůvčí, hojněji na kyselých půdách od středních poloh.
Možná záměna
Záměna je možná s podobnými druhy pavučinců, např. s pavučincem mnohotvárným (Cortinarius multiformis) nebo s pavučincem kozlím (Cortinarius traganus), ale zkušenější houbař by si sluku splést neměl. Sluka svraskalá je tržní houba a jako taková musí být dobře identifikovatelná podle makroskopických znaků.
Kuchyňské využití
Hodnotná jedlá houba, bohužel často napadená hmyzem.
Poznámky k systematice
Dříve byla řazena i mezi šupinovky (Pholiota) nebo do samostatného rodu sluka (Rozites), testy DNA ji ale zřetelně řadí k pavučincům.
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal
Literatura
![]() |
Calledda F., Campo E., Floriani M., Mazza R. (2021): Guida introduttiva al genere Cortinarius in Europa. Edizioni Osiride. |
![]() |
Vít A., Socha R. (2021): Naše jedlé houby 22 – Ostatní jedlé houby I. Česká mykologická společnost. Mykologický sborník 3/2021. |
![]() |
Holec J., Beran M., Kříž M. (2017): Atlas hub Šumavy a Novohradských hor. Nakladatelství Karmášek, České Budějovice. |
![]() |
Fellner R. (2016): Atlas krkonošských mechorostů, lišejníků a hub 2, Správa Krkonošského národního parku |
![]() |
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
![]() |
Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha |
![]() |
Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání |
![]() |
Soop K. (2009): Cortinarius in Sweden, Twelfth revised edition, Mora |
![]() |
Hlaváček Jiří, Smotlacha Miroslav, 1997. Jedlé houby, které doporučujeme ke sběru (pokračování). Česká mykologická společnost. Mykologický sborník 2/1997. |
Nálezy
0071-2022-0163
(04.09.2022, Plzeňský kraj)
0087-2022-0124
(21.07.2022, Jihočeský kraj)
0066-2018-0130
(29.09.2018, Vysočina)
0066-2018-0051
(06.07.2018, Středočeský kraj)








