Cortinarius cyanites Fr. 1838
pavučinec modravý
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Agaricales Cortinariaceae Cortinarius |
Synonyma
Phlegmacium cyanites (Fr.) M.M. Moser 1960
Stručný popis
Klobouk je 30–80 mm široký, nejprve polokulovitý až sklenutý, s podehnutým okrajem, později téměř rozprostřený. Pokožka klobouku je v mládí lepkavá, brzy suchá, šedofialová, při okraji někdy s olivovým odstínem, od středu postupně šedohnědá, vrostle vláknitá, nakonec rezavě hnědá. Pavučinka je bělavá, našedlá, někdy světle namodralá.
Lupeny jsou husté, šedomodré, později olivově hnědé, nakonec rezavě hnědé.
Třeň je kyjovitý, někdy zakončen hlízou, 50–100 x 10–20 (v hlíze až 35) mm, šedomodrý, při poranění načervenalý nebo nahnědlý, na bázi špinavě červenohnědý, zdobený šedými až šedoolivovými vlákny závoje. Bazální plsť je bledě modrá.
Dužnina je světle šedofialová, mramorovaná, brzy bělavá nebo světle okrová, na řezu a při poranění nápadně červenající. Vůně je nevýrazná nebo ovocná, spíše nepříjemná. Chuť je mírná nebo nahořklá.
Makrochemické reakce: KOH – na pokožce klobouku i v dužnině negativní.
Výtrusy jsou eliptické až mandlovité, 8,5–10,5 x 5,5–6,5 µm, jemně bradavčité.
Výskyt
Roste od července do října, vzácně, v listnatých i jehličnatých lesích (smrk, jedle, borovice, buk, bříza).
Možná záměna
Je obvykle řazen k podrodu pahřib (Phlegmacium), pro brzy suchou pokožku klobouku však i k podrodům Cortinarius, Telamonia nebo Sericeocybe.
Podle Soop (2009) genetické studiu ukazují, že se pravděpodobně jedná o komplex druhů. Popsány jsou například druhy Cortinarius boreocyanites Kytöv. et al. nebo Cortinarius violaceorubens Moënne-Locc. & Reumaux.
Kuchyňské využití
Je nejedlý.
Literatura
 |
Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha |
|
Soop K. (2009): Cortinarius in Sweden, Twelfth revised edition, Mora |
|
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha |
|
Gerault A. (2005): Cortinariales, version 2.0 |
|
Orton P. D. (1958): Cortinarius II |
