Cortinarius epipoleus Fr. 1838
pavučinec lepkavý
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Agaricales Cortinariaceae Cortinarius |
Stručný popis
Klobouk je 30–70 mm široký, nejprve sklenutý, později ploše rozprostřený, někdy se středovým hrbolem. Pokožka klobouku je za vlhka slizká, v mládí okrově šedá s olivově nafialovělým nádechem, pak blednoucí, šedobílá s namodrale okrovým středem, za sucha vrostle hedvábně vláknitá. Pavučinka je bělavá.
Lupeny jsou světle (hlínově) okrové, někdy (dle Orton (1955) nikdy) nafialovělé, později narezle šedohnědé.
Třeň je válcovitý nebo kyjovitý, 50–90 x 10–15 mm, slizký, bílý nebo našedlý, pod kloboukem v mládí nafialovělý.
Dužnina je bělavá, na vrcholu třeně někdy šedofialová. Vůně je nevýrazná. Chuť je mírná.
Makrochemické reakce: KOH – podle Consiglio a kol. (2004) na pokožce klobouku i v dužnině nahnědlá.
Výtrusy jsou téměř kulovité, 7–9 x 5,5–7 µm, středně bradavčité.
Výskyt
Roste od srpna do října, vzácně, pod smrky v mechu (rašeliníku) na vlhčích místech.
Možná záměna
Od pavučince nafialovělého (Cortinarius salor) se liší nevýrazně modrou barvou lupenů mladých plodnic a matnými barvami klobouku.
Pavučinec veliký (Cortinarius elatior) má jiné výtrusy.
Pavučinec bělofialový (Cortinarius alboviolaceus), podrod Phlegmacium, nemá slizký třeň.
Kuchyňské využití
Je nejedlý.
Literatura
 |
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha |
|
Gerault A. (2005): Cortinariales, version 2.0 |
|
Orton P. D. (1955): Cortinarius I |
