Cortinarius talus

Úvodní stránka

Myko atlas - Cortinarius talus

Cortinarius talus Fr. 1838

pavučinec štíhlý

Systematika

Fungi
Basidiomycota
Agaricomycetes
Agaricales
Cortinariaceae
Cortinarius

Synonyma

Cortinarius ochropallidus Rob. Henry 1936
Thaxterogaster talus (Fr.) Niskanen & Liimat. 2022

Popis

Klobouk je 40–100 mm široký, nejprve sklenutý s podehnutžm okrajem, později plochý až mělce prohloubený. Pokožka klobouku je v mládí a za vlhka lepkavá, (slámově) žlutá až žlutookrová, uprostřed někdy bělavě ojíněná, jinde hladká a lesklá, někdy s tmavšími vodnatými skvrnami. Pavučinka je velmi řídká nebo chybí.

Lupeny jsou spíše husté, s četnými lupénky, nejprve šedobělavé, později krémové, nakonec hnědé nebo rezavě žlutohnědé, v dospělosti s nepravidelným, někdy trochu zoubkatý ostřím.

Třeň je v horní části válcovitý, na bázi s výraznou ohraničenou hlízou, 50–100 x 10–20 (v hlíze až 40) mm, nejprve bělavý, později nažloutlý až hnědookrový, řídce podélně vláknitý, přičemž vlákna jsou zbarvena rezavě hnědým výtrusným prachem. Bazální plsť na spodní straně hlízy zůstává bílá.

Dužnina je bílá nebo bělavá. Voní po medu (zejména v bázi třeně). Chuť je mírná.

Makrochemické reakce: KOH – bez reakce (Consiglio a kol. (2006) udává reakci dužniny světle hnědou).

Výtrusný prach je rezavě hnědý.

Výtrusy jsou eliptické až mandlovité, 7,5–10 x 4–5,5 µm, jemně bradavčité.

Výskyt

Roste dosti vzácně, od září do listopadu, v lesích pod listnatými stromy (bříza, dub, buk), se kterými tvoří mykorhizu.

Kuchyňské využití

Podle Antonín (2006) i Hagara (2014) je jedlý. Méně zkušeným houbařům však pavučince pro možnou záměnu s nejedlými či jedovatými druhy obecně nelze doporučit ke sběru a ke konzumaci.