Cortinarius terpsichores Melot 1989
pavučinec tančící
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Agaricales Cortinariaceae Cortinarius |
Synonyma
Cortinarius caesioflavescens Reumaux 1993
Cortinarius nauseolens Bidaud & Moënne-Locc. 1993
Phlegmacium terpsichores (Melot) Niskanen & Liimat. 2022
Stručný popis
Klobouk je široký 40–100 mm, nejprve polokulovitý s podehnutým okrajem, později sklenutý až rozprostřený. Pokožka klobouku je za vlhka slizká, v mládí fialová nebo modrofialová, brzy od středu okrová až šedookrová. Pavučinka je bílá, nafialovělá.
Lupeny jsou husté, v mládí fialové, později (dlouho) šedofialové, nakonec rezavě hnědé.
Třeň je válcovitý, na bázi s hlízou, 40–100 x 10–25 (v hlíze široký až 35) mm, nejprve fialový, rychle vybledající, nažloutlý, pokrytý bílými, od výtrusů postupně rezavějícími vlákny závoje.
Dužnina je bělavá, při vrcholu třeně nafialovělá, od báze žlutohnědá. Vůně může být nepříjemná, podle Papoušek (2010) jako vlhké špinavé prádlo, podle jiných autorů připomíná pestřec nebo slad. Chuť je mírná.
Makrochemické reakce: KOH – na pokožce klobouku téměř negativní, dužnina nažloutlá.
Výtrusy jsou eliptické, 9,5–12 x 6–7 µm, jemně a hustě bradavčité.
Výskyt
Roste od srpna do října, v listnatých lesích (habr, líska, dub), podle Knudsen, Vesterholt a kol. (2018) nebo Hagara (2014) i pod jehličnany (smrk, borovice). Upřednostňuje vápnité půdy.
Možná záměna
Pavučinec modrý (Cortinarius caerulescens) je zbarven spíše (šedo) modře a modré odstíny v dospělosti pomaleji vybledají. Má užší výtrusy.
Kuchyňské využití
Je nejedlý.
Literatura
 |
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání |
|
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha |
|
Gerault A. (2005): Cortinariales, version 2.0 |
