Cystolepiota bucknallii

Úvodní stránka

Myko atlas - Cystolepiota bucknallii

Cystolepiota bucknallii (Berk. & Broome) Singer & Clémençon 1972

bedla Bucknallova

Systematika

Fungi
Basidiomycota
Agaricomycetes
Agaricales
Agaricaceae
Cystolepiota

Synonyma

Cystoderma bucknallii (Berk. & Broome) Singer 1939
Lepiota bucknallii (Berk. & Broome) Sacc. 1887
Lepiota lilacina (Quél.) Mussat 1901

Popis

Klobouk je široký 10–30 mm, polokulovitý, zvoncovitý, později ploše sklenutý až plochý, často se širokým středovým hrbolem, nejprve světle fialový, lilákový nebo šedofialový, někdy místy nažloutlý, žlutý nebo naokrovělý, moučně vlnatě vločkatý až šupinkatý, postupně šedookrově vybledající, zrnitý. Okraj klobouku mladých plodnic je hojně ověšen bělavými zbytky vela.

Lupeny jsou středně husté, prostřídané lupénky, u třeně volné, bělavé, nažloutlé, někdy v mládí až sírově žluté, v dospělosti šednoucí.

Třeň je válcovitý, 5–10 x 20–50 mm, často mírně zakřivený, na bázi někdy s nevýraznou hlízou, pod kloboukem bělavý, ve spodní části vlnatě vločkatý a zbarvený podobně jako klobouk.

Dužnina je vláknitá, bělavá, pod pokožkou klobouku a třeně nafialovělá. Celá plodnice výrazně páchne po svítiplynu. Tento pach je intenzivnější při zasychání plodnic.

Výtrusný prach je bílý.

Výtrusy jsou nepravidelně eliptické, často na jednom konci uťaté, 7–10 x 3–4 µm, dextrinoidní (Melzerovým činidlem se zbarvují červenohnědě).

Cheilocystidy a pleurocystidy chybí.

Výskyt

Roste vzácně, od července do října, v opadu v listnatých a smíšených lesích nebo křovinách. Preferuje humózní, neutrální nebo vápnité půdy, spíše v teplejších oblastech.

Možná záměna

Mladé plodnice bedly Bucknalovy (Lepiota bucknallii) snadno určíme podle makroskopických znaků díky nafialovělé barvě klobouku i třeně a pachu po svítiplynu. Starší plodnice lze však zaměnit za jiné bedly rodu Cystolepiota.

Autorství textů: Martin Bartůšek, Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal

Literatura

	Cavet J. (2016): Sur quelques champignons présentés lors de la "journée des especies rares ou intéressantes" a La Tour-du-Pin, le 25 janvier 2014.
	Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
	Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha
	Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání
	Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
	Holec J., Beran M. a kol. (2006): Červený seznam hub (makromycetů) České republiky, Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, Praha
	Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha
	Gerrit J. Keizer (2005): Encyklopedie Houby. Rebo Productions CZ, Dobřejovice, 2. vydání
	Gerault A. (2005): Agaricales, version 2.1
	M. Candusso, G. Lanzoni (1990): Lepiota s.l., Fungi Europaei 4, Italia