Gyromitra infula (Schaeff.) Quél. 1886
ucháč čepcovitý
Systematika
|
Fungi Ascomycota Pezizomycetes Pezizales Discinaceae Gyromitra |
Popis
Plodnice je tvořena přeměněným apotheciem. Je rozdělena na klobouk a třeň.
Klobouk je široký 30–100 mm, výjimečně až 150 mm, tvořen obvykle dvěma až čtyřmi laloky (cípy). Klobouk se dvěma laloky nabývá často sedlovitého tvaru. Svrchní plodná vrstva klobouku (hymenium) je v mládí nebo za sucha světle hnědavá, později červenohnědá, nakonec téměř černá, mělce zprohýbaná, někdy téměř hladká. Spodní část klobouku přirůstá ke třeni.
Třeň je válcovitý, 10–30 x 50–150 mm, ve srovnání s ostatními ucháči dosti štíhlý a s poměrně pravidelným kruhovým průřezem, dutý, v mládí bílý nebo bělavě fialový, později hnědnoucí.
Dužnina je křehká, bělavá, bez výrazné vůně a chuti.
Výtrusy jsou eliptické, 17–24 x 7–11 µm, obvykle se dvěma velkými kapkami. Ve vřecku dozrává 8 výtrusů.
Výskyt
Roste roztroušeně, v podzimních měsících (září až listopad) na tlejících zbytcích jehličnanů, především smrků a jedlí, ale i listnáčů (bříza, osika, buk), někdy též na pařezech, nebo na zbytcích dřeva zanořených v půdě, jednotlivě nebo v malých skupinách. Hojnější je pouze v původních lesích od středních poloh výše.
Kuchyňské využití
Zejména ve starší literatuře bývá ucháč čepcovitý uváděn jako jedlý druh, plodnice však mohou (byť v menším množství) obsahovat jed gyromitrin, který způsobuje nebezpečné otravy u ucháče obecného (Gyromitra esculenta). Ucháč čepcovitý proto rozhodně nelze doporučit ke konzumaci. Navíc roste v době, kdy o kvalitní jedlé houby nebývá nouze.
Možná záměna
Velmi podobný je ucháč obojetný (Gyromitra ambigua). Vytváří menší plodnice s výraznějšími fialovými odstíny na klobouku i na třeni a má větší výtrusy s bradavčitými výrůstky na pólech. Z České republiky není spolehlivě doložen, může být s ucháčem čepcovitým ztotožňován, neboť roste také na podzim na obdobných stanovištích.
Ostatní druhy ucháčů fruktifikují na jaře.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Autorství textů: Karel Tejkal, Martin Bartůšek
Autorství obrázků: Karel Tejkal, Tomáš Chaluš
Literatura
 |
Fellner R. (2016): Atlas krkonošských mechorostů, lišejníků a hub 2, Správa Krkonošského národního parku |
|
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha |
|
Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání |
|
Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha |
Nálezy
0071-2022-0279 (26.10.2022, Karlovarský kraj)
0071-2019-0348 (01.10.2019, Středočeský kraj)
0066-2014-0154 (20.09.2014, Jihočeský kraj)
0013-2012-0007 (26.10.2012, Jihočeský kraj)
