Helvella pithyophila Boud. 1887
chřapáč horský
Systematika
|
Fungi Ascomycota Pezizomycetes Pezizales Helvellaceae Helvella |
Popis
Plodnice rozlišena na plodnou (klobouk) a neplodnou část (třeň). Dosahuje výšky do 120 mm.
Klobouk je tvořen tenkomasým cípem, obyčejně sedlovitě zkrouceným či rozděleným do několika laloků, s povrchem hrbolatým a zprohýbaným. Jeho barva je blědě nažloutlá, okrová až šedohnědá.
Třeň je 40–90 mm dlouhý, kyjovitý, na bázi rozšířený, výrazně podélně oble žebrovaný, místy s hlubokými důlky, zbarvený okrově, šedohnědě až olivově hnědě, obyčejně s nafialovělým nádechem.
Dužnina je v klobouku velmi tenká a křehká, ve třeni chrupavčitá, nenápadné chuti a vůně.
Výtrusy jsou oválné, s rozměry 17–22 x 11–12 µm.
Výskyt
Chřapáč horský roste velmi vzácně v teplejších oblastech na vápencovém podloží, zejména pod borovicemi. Plodnice vyrůstají od jara do léta.
Možná záměna
Tento druh se velmi podobá chřapáči kadeřavému (Helvella crispa) a je některými autory (např. Häffner (1987)) považován za jeho pouhou varietu. Od chřapáče kadeřavého se liší zejména tmavším, hnědavým zbarvením třeně a do jisté míry i ekologií.
Kuchyňské využití
Kuchyňské využití je pro vzácný výskyt dosti nepravděpodobné. Před konzumací je třeba dát přednost ochraně.
 |
Autorství textů: Vavřinec Klener
Autorství obrázků: Vavřinec Klener
Poznámky k systematice
Tento druh je znám též pod českým názvem chřapáč okrový.
Literatura
 |
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha |
|
Holec J., Beran M. a kol. (2006): Červený seznam hub (makromycetů) České republiky, Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, Praha |
|
Häffner J. (1987): Die Gattung Helvella - Morphologie und Taxonomie, Beihefte zur Zeitschrift für Mykologie 7 |
