Lactarius semisanguifluus R. Heim & Leclair 1950
ryzec polokrvomléčný
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Russulales Russulaceae Lactarius |
Popis
Klobouk je široký 30–85 mm, plochý, ve středu mírně vmáčklý, později až nálevkovitý, šedooranžový nebo šedorůžový, často s výraznými zelenými nebo šedozelenými soustřednými pásy nebo tečkami; zelená nebo šedozelená barva může zejména v mládí převažovat. Pokožka je mírně slizká, později suchá. Okraj klobouku je v mládí podehnutý.
Lupeny jsou připojené až mírně sbíhavé, s hojnými lupénky, jen vzácně větvené, oranžové nebo růžově oranžové.
Třeň je válcovitý, 30–50 x 10–20 mm, oranžový nebo růžově oranžový, obvykle ďubkovaný, v dospělosti dutý.
Dužnina je bělavá, pod pokožkou třeně a nad lupeny oranžová, na řezu po několika minutách tmavě vínová. Chuť je zprvu mírná nebo kořeněná, postupně nahořklá až palčivá. Mléko je oranžové, po několika minutách se zbarvuje vínově, chutná trpce, po chvíli až středně palčivě.
Výtrusný prach je okrový.
Výtrusy jsou široce eliptické, 7–9,5 x 6–7,5 µm, s nízkou ornamentikou vytvářející neúplnou síťku.
 |
Výskyt
Roste vzácně od srpna do října pod borovicemi na vápnitých půdách. Může se objevit i v městských parcích.
Možná záměna
Ryzec krvomléčný (Lactarius sanguifluus) má mléko ihned tmavě vínově červené.
Ryzec osmahlý (Lactarius quieticolor) má pokožku klobouku zbarvenu spíše šedohnědě, v mládí někdy s modrošedými skvrnami, bez výraznějších zelených odstínů.
Ryzec pravý (Lactarius deliciosus) je zbarven převážně lososově, zelené odstíny nepřevažují; chuť dužniny i mléka jsou velmi příjemné, bez hořkých nebo palčivých tónů; dužnina se nebarví vínově, při porušení zelená.
 |
 |
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal
Poznámky k systematice
Česky také ryzec polokrvavý.
Literatura
 |
Socha R., Hák J., Kovač J., Vít A. (2015): Ryzce v lese, v kuchyni a s léčivými účinky, Eminent, Praha |
|
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha |
|
Holec J., Beran M. a kol. (2006): Červený seznam hub (makromycetů) České republiky, Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, Praha |
|
Gerrit J. Keizer (2005): Encyklopedie Houby. Rebo Productions CZ, Dobřejovice, 2. vydání |
|
Heilmann-Clausen J., Verbeken A., Vesterholt J. (2000): The genus Lactarius, The Danish Mycological Society, Second printing |
Znaky v klíčích
Nálezy
0066-2014-0172 (23.09.2014, Praha)
0066-2014-0149 (18.09.2014, Praha)
