Lactarius turpis (Weinm.) Fr. 1838
ryzec šeredný
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Russulales Russulaceae Lactarius |
Synonyma
Lactarius necator (Bull.) Pers. 1800
Lactarius plumbeus (Bull.: Fr.) Gray 1821
Lactifluus turpis (Fr.) Kuntze 1891
Popis
Klobouk je široký 50–150 mm, v mládí sklenutý, s dlouho podvinutým nebo podehnutým okrajem, později plochý, prohloubený až nálevkovitý, bez středového hrbolku, olivově zelený až tmavě olivově hnědý, při okraji někdy trochu světlejší, žlutoolivový, obvykle nepásovaný. Pokožka je zprvu plstnatá, rychle však lysá, vrostle černoolivově vláknitá, za vlhka slizká a lepkavá.
Lupeny jsou husté, spíše nízké (4–6 mm), u třeně hojně vidlené, nejprve smetanové, později špinavě nažloutlé, při poranění hnědnoucí, ve stáří až tmavě hnědé nebo černohnědé, na třeň široce připojené a krátce sbíhavé.
Třeň je válcovitý, 30–70 x 10–30 mm, často vzhledem k velikosti klobouku dosti krátký, špinavě olivový, většinou o něco světlejší než klobouk, často ďubkatý až jamkatý, za vlhka slizký, za sucha lesklý, ve stáří dutý.
Dužnina je značně tuhá, zažloutlá, pod pokožkou klobouku olivově hnědá, při poranění a stářím hnědne, nevýrazné vůně. Roní hojné, bílé, na vzduchu po delší době šednoucí až šedozelenající mléko, které je stejně jako dužnina ostře palčivé.
Makrochemické reakce: podle Socha a kol. (2015) se pokožka klobouku v reakci na KOH zbarvuje purpurově červeně.
Výtrusný prach je světle smetanový, jeho barva přibližně odpovídá hodnotě 2b podle stupnice Romagnesi (pro holubinky).
Výtrusy jsou eliptické, 6–8,5 x 5–6,5 µm (Qav přibližně 1,3), se středně vysokou ornamentikou vytvářející téměř úplnou síťku.
 |
Výskyt
Roste hojně, od července do listopadu, většinou ve skupinách, v lesích všech typů, v symbióze (mykorhiza) se smrky a břízami. Upřednostňuje kyselé půdy.
Možná záměna
Ryzec zelený (Lactarius blennius) a ryzec bukový (Lactarius fluens) vytváří zpravidla drobnější plodnice, mají hladkou a světlejší pokožku klobouku a rostou pod buky.
Kuchyňské využití
Za syrova jedovatý, ale i po tepelné úpravě obsahuje zdraví nebezpečné mutagenní látky. Ke sběru se nedoporučuje ani pro speciální kuchyňské použití.
 |
 |
 |
 |
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal
Literatura
 |
Fellner R. (2016): Atlas krkonošských mechorostů, lišejníků a hub 2, Správa Krkonošského národního parku |
|
Socha R., Hák J., Kovač J., Vít A. (2015): Ryzce v lese, v kuchyni a s léčivými účinky, Eminent, Praha |
|
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha |
|
Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání |
|
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha |
|
Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha |
|
Gerrit J. Keizer (2005): Encyklopedie Houby. Rebo Productions CZ, Dobřejovice, 2. vydání |
|
Laessoe T., Conte A. (2004): Houby. Fortuna Print, Praha, druhé vydání |
|
Heilmann-Clausen J., Verbeken A., Vesterholt J. (2000): The genus Lactarius, The Danish Mycological Society, Second printing |
|
Ladislav Hagara (1993): Atlas hub. Neografia, Martin |
