Lepiota boudieri Bres. 1885
bedla plavorezavá
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Agaricales Agaricaceae Lepiota |
Synonyma
Lepiota fulvella Rea 1918
Popis
Klobouk 30–40 (50) mm v průměru. Nejprve zvoncovitý s podvinutým okrajem, který se později odděluje a zanechává často náznak prstenu na tření. Ve stáří je klobouk ploše rozložený, u některých přestárlých plodnic až negativné prohnutý. Celý povrch klobouku pokryt, pýřitými šupinkami, barvy hnědaně-naoranžovělé, v některých místech toto vlášení až jemně odstává od povrchu klobouku.
Lupeny bělavé, později až jemně nažloutlé, vystoupavé, volné.
Třeň< 30–50 x 3–5 (6) mm. Nahnědlý, pod kloboukem, v zóně nad prstenem světlejší, v mládí téměř bílý. Na třeni často patrný vláknitý nepohyblivý prsten. Po celé délce jemně bíle, hnědo-oranžově pýřitý, v mládí tento znak více viditelný, později olysávají, nebo vlivem vlhka se vlákna více tisknou ke třeni.
Dužnina vláknitá, poměrně silně houbově páchnoucí.
Výtrusný prach bílý až jemně krémový.
Výtrusy dextrinoidní, oválné, 8–9 x 3,5–4,5 µm.
Roste především na podzim ve vlhčích listnatých lesích. V některé literatuře je udávána vázanost na lísky (Coryllus), osobně se domnívám, že to není ale podmínkou.
Možná záměna
Bedla plavorezavá (Lepiota fulvella), některými autory je tento druh uváděn jako synonymum.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Autorství textů: Martin Bartůšek
Autorství obrázků: Tomáš Chaluš
Poznámky k systematice
Česky také bedla plavorezavá.
Literatura
 |
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha |
|
Gerrit J. Keizer (2005): Encyklopedie Houby. Rebo Productions CZ, Dobřejovice, 2. vydání |
|
Gerault A. (2005): Agaricales, version 2.1 |
|
Else C. Vellinga, Henk A. Huijser (1993): Notulae ad Floram agaricinam neerlandicam - XXI, Lepiota section Stenosporae. Hortus Botanicus, Leiden. Volume 15 |
|
M. Candusso, G. Lanzoni (1990): Lepiota s.l., Fungi Europaei 4, Italia |
