Lepiota magnispora

Lepiota magnispora Murrill 1912

bedla nažloutlá

Systematika

Synonyma

Lepiota ventriosospora D.A. Reid 1958

Popis

Klobouk je široký 20–70 mm, nejprve polokulovitý, později zvoncovitý, postupně kuželovitě až ploše sklenutý, obvykle se středovým hrbolkem, na krémovém až světle žlutém podkladu pokrytý soustřednými, plstnatými, oranžově okrovými šupinami. Střed klobouku zůstává tmavší, nerozpukává do šupin. Okraj klobouku je v mládí ověšen zbytka žlutavého vločkatého závoje, v dospělosti může být zvednutý.

Lupeny jsou spíše husté, proložené lupénky, bílé, světle krémové až nažloutlé, u třeně volné.

Třeň je válcovitý, na bázi někdy kyjovitý, 50–100 x 4–10 (v zakončení třeně až 12) mm, krémový, nažloutlý, pod nevýrazným vatovitým páskem pokrytý nažloutlými vatovitými šupinkami na špičce zbarvenými až oranžově hnědě.

Dužnina je bělavá, ve třeni nažloutlá, někdy až naoranžovělá. Vůně je nenápadná, příjemná, lehce nasládlá. Chuť je mírná.

Výtrusný prach je bílý.

Výtrusy jsou vřetenovité, 14–25 x 4–6 µm, asymetrické, na vnější straně rovné, což je důležitým znakem.

Výskyt

Roste od srpna do listopadu, roztroušeně, v opadu jehličnatých i listnatých lesů.

Možná záměna

Velmi podobná bedla vlnatá (Lepiota clypeolaria) má šupiny na třeni bílé nebo bělavé a o něco menší výtrusy, jejichž vnější strana je sklenutá.

Bedla hřebenitá (Lepiota cristata) má větší a tmavší šupiny na klobouku, třeň i klobouk bez vatovitých zbytků závoje a voní po pestřcích.

Kuchyňské využití

Je nejedlá.

Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal

Literatura

	Fellner R. (2016): Atlas krkonošských mechorostů, lišejníků a hub 2, Správa Krkonošského národního parku
	Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
	Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha
	Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha

Nálezy

  0066-2019-0197 (19.10.2019, Středočeský kraj)
  0066-2019-0157 (27.09.2019, Středočeský kraj)