Leucopaxillus giganteus

Leucopaxillus giganteus (Sowerby) Singer 1938

běločechratka obrovská

Systematika

Synonyma

Aspropaxillus giganteus (Sowerby) Kühner & Maire 1934

Popis

Klobouk je široký 100–300 mm, nejprve sklenutý s podvinutým okrajem a jemně sametový, brzy (hluboce) nálevkovitý, někdy (vějířovitě, uchovitě) asymetrický, se zvlněným okrajem, bez středového hrbolku, za sucha rozpukávající, bílý, bělavý, někdy nažloutlý nebo naokrovělý, ve stáří hnědnoucí.

Lupeny jsou husté, často větvené, snadno oddělitelné od dužniny, bílé až krémové, na třeň sbíhavé.

Třeň je v poměru k šířce klobouku krátký, 40–90 x 15–40 mm, válcovitý, někdy směrem k bázi zúžený, v barvě klobouku.

Dužnina je v mládí tuhá a pružná, později měkká a vodnatá, bílá nebo krémová. Vůně je nepříjemně spermatická, chuť mírná.

Výtrusný prach je bílý.

Výtrusy jsou elipsoidní, 6–10 x 4–5,5 µm, amyloidní, hladké, průsvitné.

Výskyt

Roste roztroušeně, od srpna do listopadu, často v bohatých skupinách, v pruzích nebo čarodějných kruzích až s desítkami plodnic, zpravidla mimo les na loukách, pastvinách v sadech nebo parcích. Saprotrof.

Možná záměna

Strmělka veliká (Infundibulicybe geotropa) má k poměru ke klobouku delší třeň a na klobouku ve středové depresi hrbolek.

Běločechratka bělostná (Clitocybe candida) vytváří menší plodnice a podle Holec a kol. (2012) má poněkud menší výtrusy (6–8 x 3–4,5 um) a moučnou vůni.

Běločechratka stepní (Leucopaxillus lepistoides) má i v dospělosti sklenutý klobouk bez středové deprese.

Kuchyňské využití

Je nejedlá.

Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal

Literatura

	Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
	Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha
	Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
	Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha
	Ladislav Hagara (1993): Atlas hub. Neografia, Martin

Nálezy

  0066-2022-0172 (17.09.2022, Středočeský kraj)