Melanogaster broomeanus

Melanogaster broomeanus Berk. 1843

černoušek Broomeův

Systematika

Synonyma

Melanogaster broomeianus orthographic variant

Stručný popis

Plodnice se vytvářejí mělce pod povrchem půdy nebo opadu a téměř vždy vystupují nad povrch. Jsou nepravidelně hlízovité, často s oblými hrbolky, 20–70 mm široké, žlutookrové až červenohnědé, při poranění černající. Zralé plodnice pukají a puklinami jsou vylučovány výtrusy. K šíření výtrusů přispívá i černá a jelení zvěř.

Teřich (gleba) je tvořen drobnými komůrkami, s bělavým, brzy nažloutlým, hnědým až téměř (namodrale) černým rosolovitým obsahem. Stěny komůrek zůstávají bělavé. Vůně je ovocná (jablkový kompot), někdy nepříjemná.

Výtrusný prach je černý.

Výtrusy jsou tmavé, podlouhle válcovité, 6–9 x 3–4 µm, s nápadnou širokou jizvou po připojení stopky.

Výskyt

Roste od června do listopadu pod listnáči, zejména pod buky, duby, lípami, habry nebo lískami, často na místech ovlivněných lidskou činností (parky, hřbitovy, okraje cest). Upřednostňuje bohatší vápnité půdy. Je naším nejhojnějším zástupcem rodu Melanogaster.

Možná záměna

Charakteristickým znakem jsou úzké výtrusy.

Velmi podobný je černoušek pestrý (Melanogaster variegatus) s elipsoidními výtrusy. Někdy jsou oba druhy synonymizovány.

Čenoušek velkovýtrusý (Melanogaster macrosporus) má delší, až 16 µm dlouhé výtrusy.

Černoušek lanýžovitý (Melanogaster tuberiformis) má výtrusy široce elipsoidní, s menším poměrem délky a šířky.

Kuchyňské využití

Je nejedlý.

Autorství obrázků: Oldřich Jindřich

Literatura

	Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
	Valda S. (2011): Příspěvek k poznání našich podzemních hub II. část: Basidiomycota.

Nálezy

  0071-2018-0026 (18.06.2018, Plzeňský kraj)