Oxyporus corticola (Fr.) Ryvarden 1972
ostropórka korová
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Hymenochaetales Oxyporaceae Oxyporus |
Synonyma
Rigidoporus corticola (Fr.) Pouzar 1966
Popis
Plodnice jsou obvykle rozlité, méně často polorozlité, jen výjimečně víceleté.
Klobouk (je-li vytvořen) je až 20 mm široký, na svrchní straně plstnatý až chlupatý, krémový až okrový.
Rourky jsou 2–5 mm dlouhé, bělavé, krémové až okrové, v mládí s kulatými, později hranatými, nakonec roztrhanými, podobně zbarvenými póry, s hustotou 2–6 na mm. U víceletých plodnic jsou rourky vrstvené.
Dužnina je krémová. Vůně a chuť jsou nevýrazné.
Výtrusy jsou elipsoidní, 4–6 x 3,5–4,5 µm, průsvitné, hladké, neamyloidní.
V hymeniu najdeme dva typy cystid. Gloeocystidy, vytvářené terminálními buňkami subhymenia, jsou válcovité nebo vřetenovité, s olejovitým obsahem, někdy s vyloučenými krystaly. Druhým typem jsou menší tenkostěnné cystidy, na vrcholu hojně zdobené vyloučenými krystaly. Bazidie jsou 4výtrusé.
Výskyt
Roste dosti vzácně, za příznivých podmínek celoročně, na kůře a tlejícím dřevu listnáčů, především osiky.
Možná záměna
Dříve byla ostropórka korová (Oxyporus corticola) často synonymizována s ostropórkami Oxyporus ravidus a Oxyporus pearsonii, molekulární metody však ukázaly, že jedná o samostatné druhy. Původní komplex ostropórky korové, kromě vyjmenovaných, obsahuje další čtyři zatím neevropské druhy. Oxyporus ravidus obvykle tvoří polorozlité plodnice a spolu s Oxyporus pearsonii rostou spíše na jehličnanech.
Kuchyňské využití
Je nejedlá.
 |
 |
 |
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal
Poznámky k systematice
Česky také ostropórka krémová.
Literatura
 |
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání |
|
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha |
|
Bernichia A. (2005): Polyporaceae, Edizioni Candusso, Italia |
