ostropórka lužní
Oxyporus latemarginatus (Durieu & Mont.) Donk 1966
Systematika
|
Říše:
houby (Fungi) Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota) Třída: rouškaté (Agaricomycetes) Řád: kožovkotvaré (Hymenochaetales) Čeleď: ostropórkovité (Oxyporaceae) Rod: ostropórka (Oxyporus) |
Synonyma
Emmia latemarginata (Durieu & Mont.) Zmitr., Spirin & Malysheva 2006
Stručný popis
Plodnice jsou jednoleté, rozlité, někdy pokrývající značné plochy, 2–8 mm tlusté, snadno oddělitelné od substrátu.
Rourky jsou zprvu bílé, později krémové nebo nažloutlé. Póry jsou nejprve nepravidelně okrouhlé, později potrhané až labyrintické, s hustotou 1–3 na mm, zbarvené podobně jako rourky. Okraj plodnice je obvykle neplodný, bílý, vláknitý.
Výtrusy jsou oválné, 4–7 x 3–4 µm (podle Vampola a Charvátová (2021) tvarem a velikostí dosti variabilní). Bazidie jsou 2výtrusé nebo 4výtrusé. Hymeniální cystidy jsou podobné velikosti jako bazidie, mírně vřetenovité a na vrcholu zdobené vyloučenými krystaly. Přezky chybí.
Výskyt
Roste od května do listopadu, dosti vzácně, na dřevě listnáčů, výjimečně na jehličnanech. Hojnější je jen v lužních lesích jižní Moravy. Saprotrof, výjimečně slabý parazit.
Možná záměna
Ostropórka korová (Oxyporus corticola) má vejčité výtrusy a v hymeniu gloeocystidy (se zrnitým, kapkovitým až olejovitým obsahem).
Kuchyňské využití
Je nejedlá.
 |
Autorství obrázků: Oldřich Jindřich
Literatura
 |
Kotlaba F., Pouzar Z. (2015): Poznámky k ekologii dvou druhů chorošů: ostropórky rozlité - Oxyporus obduscens - a ostropórky lužní - Oxyporus latemarginatus. |
|
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha |
|
Bernichia A. (2005): Polyporaceae, Edizioni Candusso, Italia |
Nálezy
0071-2023-0102 (24.08.2023, Pardubický kraj)
