Oxyporus populinus (Schumach.) Donk 1933
ostropórka topolová
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Hymenochaetales Oxyporaceae Oxyporus |
Synonyma
Rigidoporus populinus (Schumach.) Pouzar 1966
Stručný popis
Plodnice jsou jednoleté i víceleté, kloboukaté, bez třeně, bokem přirostlé k substrátu, někdy polorozlité, vzácně rozlité. Klobouky často vyrůstají v řadách nebo střechovitě nad sebou a vzájemně srůstají.
Klobouk je vějířovitý nebo římsovitý, široký 30–100 mm, od substrátu odstávající 20–50 mm, v místě připojení až 40 mm tlustý. Svrchní strana je krémová až okrová, v mládí jemně plstnatá, u starších plodnic často porostlá mechem. Růstová zóna při okraji klobouku je bílá.
Rourky jsou až 3 mm dlouhé, u víceletých plodnic vrstvené, bělavé, později krémové až světle okrové. Póry jsou dosti husté (5–7 na mm), v mládí okrouhlé, křídově bílé, později okrovějící.
Dužnina je tuhá, korkovitá až pružně vodnatá, někdy nevýrazně pásovaná, bílá, krémová až světle hnědá.
Výtrusný prach je bílý.
Výtrusy jsou téměř kulovité nebo široce oválné, 3,5–4,5 x 2,5–4 µm, tenkostěnné, průsvitné, hladké.
Bazidie jsou 4výtrusé. Válcovité hymeniální cystidy mají vrcholek zdobený inkrustací, která se rozpouští v KOH.
Výskyt
Plodnice nacházíme celoročně a hojně na živém i tlejícím dřevě listnáčů, například javoru, buku, topolu, habru, olší, bříz.
Možná záměna
Ostropórka rozlitá (Oxyporus obduscens) vytváří výhradně rozlité plodnice. Od rozlitých plodnic ostropórky topolové ji lze rozlišit díky široce oválným výtrusům (3–4,5 x 2,5–3,5 µm).
Kuchyňské využití
Je nejedlá.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Autorství obrázků: Tomáš Chaluš
Literatura
 |
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha |
|
Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání |
|
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha |
|
Bernichia A. (2005): Polyporaceae, Edizioni Candusso, Italia |
