řasnatka Micheliova
Peziza michelii (Boud.) Dennis 1960
Systematika
|
Říše:
houby (Fungi) Kmen: vřeckovýtrusné (Ascomycota) Třída: terčoplodé (Pezizomycetes) Řád: kustřebkotvaré (Pezizales) Čeleď: kustřebkovité (Pezizaceae) Rod: řasnatka (Peziza) |
Synonyma
Galactinia michelii Boud. 1891
Paragalactinia michelii (Boud.) Van Vooren 2020
Popis
Plodnice typu apothécium je obvykle hluboce nepravidelně miskovitá, široká 20–50 mm, se silně redukovaným třeněm nebo častěji bez třeně, středem přisedlá k substrátu. Vnitřní plodná vrstva (rouško) je hladká, okrově narůžovělá až nafialovělá, v dospělosti vybledající, hnědookrová. Vnější strana plodnice je hnědá až hnědookrová, v mládí obvykle jemně zrnitá.
Dužnina je okrově nahnědlá, křehká, ronící průhlednou tekutinu, která na vzduchu žloutne, u mladších plodnic je tento jev výraznější. Vůně a chuť jsou nevýrazné.
Výtrusný prach je bělavý.
Výtrusy jsou široce oválné, 15–16 (17) x 8–8,5 µm, zřetelně bradavčité, průsvitné, neamyloidní, se dvěma kapkami, které však při mikroskopii v bavlníkové modři nemusí být zřetelné.
Vřecka jsou na vrcholu amyloidní, s osmi výtrusy, 250–290 x 13–14 µm. Parafýzy jsou válcovité, na konci mírně rozšířené.
Výskyt
Roste od jara do podzimu, hlavním obdobím růstu jsou letní měsíce. Vyskytuje se nehojně, především v oblastech teplomilné květeny, kde roste hlavně podél cest a lesních pěšin.
Možná záměna
Řasnatka síromléčná (Peziza succosa) nemá na plodnici fialový odstín a má širší výtrusy s hrubší ornamentikou.
Žlutou tekutinu vylučuje také řasnatka zelenomléčná (Peziza sucosella) s drobnějšími plodnicemi a s výtrusy obvykle s jednou kapkou.
Narůžovělé odstíny na plodnici může mít také řasnatka stlačená (Peziza depressa), při poranění však nevylučuje tekutinu a ve výtrusech má mnoho drobných kapiček.
Kuchyňské využití
Je nejedlá.
 |
 |
 |
 |
Autorství textů: Martin Bartůšek, Karel Tejkal
Autorství obrázků: Oldřich Jindřich
Literatura
 |
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání |
|
Medardi G. (2006): Ascomiceti d´ Italia, Centro Studi Micologici, Trento |
|
Gerrit J. Keizer (2005): Encyklopedie Houby. Rebo Productions CZ, Dobřejovice, 2. vydání |
Nálezy
0071-2021-0185 (30.08.2021, Středočeský kraj)
0068-2012-0031 (14.07.2012, Středočeský kraj)
0068-2011-0001 (29.07.2011, Praha)
