Phanerochaete velutina

Úvodní stránka

Myko atlas - Phanerochaete velutina

Phanerochaete velutina (DC.) Parmasto 1968

kůrovka sametová

Systematika

Fungi
Basidiomycota
Agaricomycetes
Polyporales
Phanerochaetaceae
Phanerochaete

Popis

Plodnice jsou rozlité, blanité, obvykle pevně přirostlé k substrátu, někdy pokrývající značnou plochu. Přirůstající okraj je vláknitý, někdy s provazci podhoubí.

Hymenium je hladké nebo hrbolaté, v mládí bílé, brzy světle okrové, sametově matné, v dospělosti s oranžovými nebo červenými odstíny. Charakteristickým znakem jsou krátké drobné chloupky pozorovatelné pod lupou nebo na makrosnímku (při plném zvětšení také na fotografiích níže) od vyčnívajících cystid.

Dužnina je tenká (do 0,5 mm). Vůně a chuť jsou nevýrazné.

Výtrusy jsou oválné, 5–7 x 3–4 µm, průsvitné, tenkostěnné, hladké, neamyloidní.

Bazidie jsou 4výtrusé, bez bazální přezky. Hymeniální cystidy jsou velmi hojné, tence válcovité nebo vřetenovité, 80–150 x 8–12 µm, tlustostěnné, v horní polovině pokryté vyloučenými krystaly, vyčnívají vysoko nad úroveň bazidií. Přezky na hyfách jsou vzácné.

Výskyt

Za příznivých podmínek roste celoročně, dosti hojně, na dřevě listnáčů i jehličnanů.

Možná záměna

Pro přesné určení je nutné nálezy mikroskopovat. Důležitými znaky jsou velmi hojné hymeniální cystidy s vyloučenými krystaly vystupující vysoko nad úroveň bazidií, pozorovatelné např. pomocí lupy.

Kuchyňské využití

Nejedlá houba.

Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal

Literatura

	Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
	Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha
	Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
	Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha