Pholiota highlandensis

Úvodní stránka

Myko atlas - Pholiota highlandensis

Pholiota highlandensis (Peck) Quadr. & Lunghini 1990

šupinovka spáleništní

Systematika

Fungi
Basidiomycota
Agaricomycetes
Agaricales
Strophariaceae
Pholiota

Synonyma

Chalymmota carbonaria (Fr.) P. Karst. 1879
Dryophila carbonaria (Fr.) Quél. 1886
Flammula carbonaria (Fr.) P. Kumm. 1871
Flammula gigantea (J.E. Lange) M.M. Moser 1949
Flammula highlandensis Peck 1898
Gymnopilus carbonarius (Fr.) Murrill 1912
Gymnopilus highlandensis (Peck) Murrill 1917
Inocybe carbonaria (Fr.) Roze 1876
Naucoria highlandensis (Peck) Sacc. 1887
Pholiota carbonaria (Fr.) Singer 1951
Pholiota persicina P.D. Orton 1988
Pholiotina carbonaria (Fr.) Donk 1951

Popis

Klobouk je široký 20–60 mm, nejprve polokulovitý, později ploše sklenutý, často se středovým hrbolem. Za vlhka je značně mazlavý, za sucha hladký a lesklý, oranžově okrový až rezavě hnědý, při okraji někdy světlejší, za sucha žlutě vybledající. Okraj klobouku je nerýhovaný, v mládí bývá ověšen zbytky závoje, v dospělosti zůstává dlouho zahnutý.

Lupeny jsou středně husté, prostřídané lupénky, 5–7 mm vysoké, ke třeni široce připojené, někdy mírně vykrojené s krátkým zoubkem, nejprve šedožluté, později rezavě hnědé, s vločkatým stejnobarevným ostřím.

Třeň je válcovitý, 20–60 x 3–8 mm, pod kloboukem bílý nebo nažloutlý, pod pomíjivým prstenem narezle okrový, bělavě nebo nažloutle vločkatý až vláknitě šupinkatý.

Dužnina je nažloutlá, ve třeni rezavě hnědá. Vůně je nevýrazná nebo mírně ředkvová. Chuť je mírná nebo svíravá, spíše nepříjemná.

Výtrusný prach je rezavě hnědý.

Výtrusy jsou eliptické, 6–8 x 3,5–5 µm, Q = 1,5–2,0 (Qav = 1,6–1,7), spíše tlustostěnné.

Ostří lupenů je sterilní. Cheilocystidy jsou široce vřetenovité se zaobleným vrcholem až lahvovité, 25–50 x 10–15 µm. Pleurocystidy jsou lahvovité, 55–70 x 11–14 µm, někdy nažloutlé.

Výskyt

Roste dosti hojně od dubna do listopadu, obvykle ve větších skupinách, prakticky výhradně na spáleništi nebo zbytcích ohořelého dřeva listnáčů i jehličnanů. Podle Holec a kol. (2012) je schopna vytvořit plodnice na spáleništi starém pouhých několik týdnů.

Možná záměna

Pro růst na spáleništích je s jinými šupinovkami zaměnitelná jen obtížně, přestože může být velikostí i zbarvením plodnic dosti proměnlivá.

Kuchyňské využití

Někde bývá uváděna jako jedlá houba nevalné jakosti, zde se přikláníme k většinovému názoru, že se k jídlu nehodí.

Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal

Literatura

	Fellner R. (2016): Atlas krkonošských mechorostů, lišejníků a hub 2, Správa Krkonošského národního parku
	Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
	Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha
	Noordeloos M. E. (2011): Strophariaceae, Fungi Europaei 13, Edizioni Candusso, Italia
	Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání
	Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
	Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha
	Gerrit J. Keizer (2005): Encyklopedie Houby. Rebo Productions CZ, Dobřejovice, 2. vydání