Polyporus P. Micheli ex Adans. 1763
choroš
Systematika
Popis
Plodnice jsou jednoleté, kloboukaté, většinou s dobře vyvinutým centrálním, výstředním nebo postranním třeněm. Klobouk je kruhovitý až vějířovitý. Hymenofor je tvořen rourkami často sbíhajícími na třeň, v některých případech však natolik jemnými, že je obtížné je rozlišit prostým okem. Dužnina je bělavá, obvykle dosti tuhá, kožovitá. Výtrusný prach je bílý. Výtrusy jsou hladké, průsvitné, neamyloidní. Rostou obvykle saprotrofně na tlejícím dřevě listnáčů i jehličnanů, někdy však i parazitují na oslabených živých dřevinách. Způsobují bílou hnilobu dřeva. Vzácný choroš travní (Polyporus rhizophilus) rozkládá zbytky bylin. Podle Holec a kol. (2012) se v Evropě vyskytuje cca 16 druhů chorošů.
Pouze dva druhy chorošů lze považovat za jedlé, z nichž choroš oříš (Polyporus umbellatus) je dosti vzácný a měli bychom jej spíše chránit. Mladé plodnice jednoho z největších chorošů – choroše šupinatého (Polyporus squamosus) – však ve speciální úpravě mohou být velmi chutné.
Termínem "choroš" se lidově označuje mnoho druhů na dřevě rostoucích kloboukatých hub s rourkami, včetně hub z nepříliš příbuzného řádu kožovkotvaré (Hymenochaetales).
Druhy
Polyporus alveolaris
Polyporus arcularius
Polyporus badius
Polyporus brumalis
Polyporus ciliatus
Polyporus melanopus
Polyporus rhizophilus
Polyporus squamosus
Polyporus tuberaster
Polyporus umbellatus
Polyporus varius
