Polyporus rhizophilus (Pat.) Sacc. 1895
choroš travní
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Polyporales Polyporaceae Polyporus |
Synonyma
Picipes rhizophilus (Pat.) J.L. Zhou & B.K. Cui 2016
Stručný popis
Plodnice jsou jednoleté, kloboukaté, s rozlišeným třeněm. Klobouk je široký 10–40 mm, okrouhlý, nejprve vyklenutý, v dospělosti plochý nebo mírně vmáčklý, s tenkým, obvykle jemně zvlněným okrajem. Povrch klobouku je krémový až světle okrový, hladký nebo velmi jemně šupinkatý. Rourky jsou bělavé až krémové, krátce sbíhavé na třeň. Póry jsou nepravidelně hranaté, středně husté (1–2/mm), někdy protažené. Třeň je válcovitý, obvykle středový nebo mírně excentrický, o velikosti přibližně 20 x 5 mm, zbarven podobně jako klobouk, na bázi je však šedohnědý až černohnědý. Dužnina je bělavá až krémová, kožovitá. Výtrusy jsou válcovité nebo vřetenovité, tenkostěnné, hladké, 7,5–10,5 x 3–3,5 µm.
Výskyt
Roste vzácně od května do listopadu, obvykle na suchých stepních lokalitách. Plodnice vyrůstají na bázi odumřelých nebo poloodumřelých trsů trav (kostřava, kavyl, pýr...).
Možná záměna
Od podobně zbarvených chorošů s dobře vyvinutým třeněm se choroš travní (Polyporus rhizophilus) liší menšími plodnicemi a zejména ekologií. Choroš plástvový (Polyporus arcularius), choroš poloplástvový (Polyporus brumalis) nebo choroš štětičkatý (Polyporus tuberaster) rostou vždy ze zbytků dřeva, které však někdy mohou být pod povrchem půdy.
Literatura
 |
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha |
|
Holec J., Beran M. a kol. (2006): Červený seznam hub (makromycetů) České republiky, Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, Praha |
|
Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha |
|
Bernichia A. (2005): Polyporaceae, Edizioni Candusso, Italia |
