Psathyrella corrugis

Psathyrella corrugis (Pers.) Konrad & Maubl. 1948

křehutka útlá

Systematika

Synonyma

Drosophila caudata (Fr.) Kühner & Romagn. 1953
Drosophila corrugis (Pers.) Quél. 1886
Drosophila gracilis (Fr.) Quél. 1888
Drosophila polycystis Romagn. 1952
Hypholoma gracile (Fr.) Hongo & Izawa 1994
Pilosace corrugis (Pers.) Kuntze 1898
Prunulus gracilis (Fr.) Gray 1821
Psathyra corrugis (Pers.) Quél. 1872
Psathyra gracilis (Fr.) Fr. 1901
Psathyrella caudata (Fr.) Quél. 1872
Psathyrella gracilis (Fr.) Quél. 1872
Psathyrella melanophylla Kits van Wav. 1976
Psathyrella melanophylloides Kits van Wav. 1976
Psathyrella ochracea (Romagn.) Kits van Wav. 1976
Psathyrella polycystis (Romagn.) M.M. Moser ex Kits van Wav. 1976

Popis

Klobouk je široký 10–40 mm, v mládí polokulovitý, kuželovitý nebo zvoncovitý, hygrofánní, za vlhka výrazně prosvítavě rýhovaný, hnědý, červenohnědý, šedohnědý, ale v mládí může být i naoranžovělý, za sucha šedožlutý a na okraji někdy načervenalý, jen v raném mládí s málo výrazným, rychle mizejícím velem.

Lupeny jsou středně husté, prostřídané lupénky, u třeně široce připojené, zoubkem sbíhavé, nejprve šedivé, později šedohnědé s purpurovým až fialovým nádechem, na ostří nesouvisle (přerušovaně) načervenalé. Hagara (2014) uvádí červenou linku těsně pod ostřím lupenů, která však u Psathyrella corrugis f. albolimbata chybí. Antonín (2006) píše o červeně podtrženém ostří.

Třeň je válcovitý, štíhlý, 30–110 x 2–3 mm, kořenující (podzemní část je dlouhá 10–50 mm), hedvábně lesklý, pod kloboukem ojíněný, bílý, ve spodní části lehce okrový (izabelový).

Dužnina je tenká, špinavě šedohnědá.

Výtrusný prach je černohnědý.

Výtrusy jsou eliptické, 9,5–13 x 5,5–7 µm, obvykle s výrazným klíčním pórem.

Ostří lupenů je smíšené. Cheilocystidy jsou vřetenovité, obvykle na obou koncích protáhle zúžené, 30–55 x 5–15 µm. Pleurocystidy jsou nehojné, tvarově obdobné, o něco větší.

Výskyt

Roste hojně, obvykle ve skupinách, od srpna do listopadu, na zemi, v humusu, na drobných větvičkách skrytých v půdě nebo na opadu listnatých stromů, v lesích, při okrajích cest, v městských parcích.

Možná záměna

Tento druh je velmi variabilní a nelze vyloučit, že pod označením křehutka útlá (Psathyrella corrugis) se skrývá několik samostatných druhů. Údaje v odborné literatuře nejsou vždy konzistentní. Problematický je například kořenující třeň. Máme zde několik nálezů (přístupných pro registrované uživatele), kterým kořenující třeň chybí, ale ostatní znaky (včetně mikroznaků) tomuto druhu dosti dobře odpovídají.

Každopádně bez mikroskopie se neobejdeme. Křehutka štíhlá (Psathyrella pseudogracillis) se liší tvarem cheilocystid.

Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal

Literatura

	Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
	Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
	Vašutová M. (2006): Předběžný seznam druhů rodu Psathyrella v České republice a na Slovensku.
	Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha
	Gerault A. (2005): Agaricales, version 2.1

Nálezy

  0066-2016-0113 (14.10.2016, Středočeský kraj)