Pseudoinonotus dryadeus (Pers.) T. Wagner & M. Fisch. 2001
rezavec dubový
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Hymenochaetales Hymenochaetaceae Pseudoinonotus |
Synonyma
Inonotus dryadeus (Pers.) Murrill 1908
Stručný popis
Plodnice jsou jednoleté, mohutné, obvykle kloboukaté, někdy s více klobouky uspořádanými střechovitě nad sebou.
Klobouk je nejprve hlízovitý, později polokruhovitý, široký 100–400 mm, bokem přirostlý k substrátu, odstávající až 350 mm, 50–200 mm tlustý. Povrch je v mládí krémový, jemně plstnatý, někdy vylučující jantarově zbarvené kapičky tekutiny, po kterých zůstávají hnědé skvrny. V dospělosti je hnědorezavý až tmavě hnědý.
Rourky jsou dlouhé 5–20 mm, hnědorezavé. Póry jsou drobné (3–5 na mm), okrouhlé nebo hranaté, v mládí v závislosti na úhlu pohledu někdy stříbřitě lesklé, podobně jako u rezavce lesknavého (Inonotus radiatus).
Dužnina je (v mládí) za vlhka měkká a šťavnatá, rezavě hnědá, ve stáří za sucha tuhá a korkovitá.
Výtrusný prach je bělavý až krémový.
Výtrusy jsou široce elipsoidní až téměř kulovité, 6–8 x 5–7 µm, silnostěnné, průsvitné, hladké, dextrinoidní.
V hymeniu jsou přítomny sety.
Výskyt
Roste od července do října, dosti vzácně, obvykle na bázi živých, později i uhynulých kmenů dubu. Saproparazit. Ztuhlé zbytky plodnic přetrvávají přes zimu do dalšího vegetačního období.
Možná záměna
Na kmenech dubů roste také rezavec dubomilný (Inonotus dryophilus). Vytváří menší plodnice, obvykle výše na kmeni. Chybí hymeniální sety.
Podle Vampola a Charvátová (2021) patří nálezy z jedlí, dříve určované jako rezavec dubový, rezavci tibetskému (Pseudoinonotus tibeticus).
Kuchyňské využití
Nejedlý druh.
 |
 |
Autorství obrázků: Oldřich Jindřich
Literatura
 |
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Kout J., Vlasák J. (2013): Nové nebo vzácné chorošovité houby z Plzeňska – 2. část, Erica, Plzeň, 20: 55–66 |
|
Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha |
|
Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání |
|
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha |
|
Bernichia A. (2005): Polyporaceae, Edizioni Candusso, Italia |
Nálezy
0071-2021-0177 (27.08.2021, Středočeský kraj)
