Ramaria fennica (P. Karst.) Ricken 1920
kuřátka finská
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Gomphales Gomphaceae Ramaria |
Synonyma
Ramaria fennica var. fennica (P. Karst.) Ricken 1920
Popis
Plodnice je 50–120 mm vysoká, 70–80 mm široká, bohatě keříčkovitě větvená, vyrůstající obvykle z dobře vyvinutého třeně. Úrovní větvení je 4–6, větvičky jsou svisle orientované, hladké, šedohnědé, šedookrové, šedofialové, často s olivovým nádechem. Větvení má charakter písmene U. Konce větviček jsou v mládí nažloutlé nebo žlutookrové, zakončené 2–4 tupými zoubky.
Třeň je široký až 40 mm, na bázi bělavý, v horní části postupně v barvě plodnice, v mládí někdy nápadně nafialovělý, s bílými bazálními vlákny mycelia a bílými (někdy chybějícími) rhizomorfami.
Dužnina je bělavá, tuhá, na řezu barevně neměnná. Vůně je nevýrazná, chuť v koncích větviček je nahořklá.
Makrochemické reakce: KOH – ve větvičkách červená až červenohnědá (reakce se zpravidla zkoumá na horní části třeně).
Výtrusný prach je nažloutlý.
Výtrusy jsou oválné až válcovité, 8,5–12 x 3,5–5,5 µm, krátce bradavčitě žebernaté.
Přezky jsou přítomny v celé plodnici.
Výskyt
Kuřátka finská rostou od srpna do října, roztroušeně až vzácně, jednotlivě nebo malých skupinách, v listnatých i jehličnatých lesích (dub, buk, habr, smrk, borovice). Mykorhizní druh, upřednostňuje vápnité půdy.
Možná záměna
Kuřátka zakouřená (Ramaria fumigata) mají větvičky bez olivových odstínů, i v mládí na konci šedofialové. Dříve byla kuřátka zakouřená považována jen za varietu kuřátek finských, dnes jsou samostatným druhem.
Kuchyňské využití
Nejedlá houba.
 |
 |
 |
 |
Autorství textů: Karel Tejkal, Oldřich Jindřich
Autorství obrázků: Karel Tejkal
Literatura
 |
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha |
|
Holec J., Beran M. a kol. (2006): Červený seznam hub (makromycetů) České republiky, Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, Praha |
