Rhizopogon roseolus

Úvodní stránka

Myko atlas - Rhizopogon roseolus

Rhizopogon roseolus (Corda) Th. Fr. 1909

kořenovec načervenalý

Systematika

Fungi
Basidiomycota
Agaricomycetes
Boletales
Rhizopogonaceae
Rhizopogon

Synonyma

Rhizopogon rubescens (Tul. & C. Tul.) Tul. & C. Tul. 1844

Stručný popis

Plodnice jsou (nepravidelně) kulovité nebo hlízovité, široké 10–40 mm. Pokožka plodnice (peridium) je tenká (do 0,5 m), nejprve bělavá nebo nažloutlá, později nebo po otlačení růžovějící až hnědorůžová.

Dužnina je drobně komůrkatá, labyrintická, zprvu tuhá a pružná, rosolovitá a nažloutlá, v dospělosti hnědožlutá až hnědoolivová, roztékající se. Vůně je nejprve mírná a nevýrazná, nakonec však silná a nepříjemná, podle Hagara (2014) téměř česneková.

Výtrusný prach je nažloutlý.

Výtrusy jsou elipsoidní, 6,5–10 x 3–4,5 µm, hladké, světle žluté.

Výskyt

Roste od jara do pozdního podzimu, místy dosti hojně v lesích i parcích. Vytváří mykorhizu s borovicemi, někdy patrně i s jinými jehličnany. Upřednostňuje zásadité půdy.

Možná záměna

Typickým znakem je červenání dospělých plodnic, v mládí je však makroskopicky i mikroskopicky značně podobný jiným druhům kořenovců, např. kořenovci žlutavému (Rhizopogon luteolus) nebo kořenovci tenkovýtrusému (Rhizopogon vulgaris), se kterým je někdy synonymizován.

Kuchyňské využití

Mladé plodnice jsou např. dle Holec a kol. (2012) jedlé, podle Hagara (2014) lze kořenovec načervenalý využít na kořenění polévek nebo omáček.

Poznámka

Je podobně jako ostatní zástupci rodu kořenovec (Rhizopogon) příbuzný s klouzky.

Autorství obrázků: Oldřich Jindřich, Tomáš Chaluš

Literatura

	Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
	Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha
	Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání
	Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
	Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha