Rhizopogon roseolus (Corda) Th. Fr. 1909
kořenovec načervenalý
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Boletales Rhizopogonaceae Rhizopogon |
Synonyma
Rhizopogon rubescens (Tul. & C. Tul.) Tul. & C. Tul. 1844
Stručný popis
Plodnice jsou (nepravidelně) kulovité nebo hlízovité, široké 10–40 mm. Pokožka plodnice (peridium) je tenká (do 0,5 m), nejprve bělavá nebo nažloutlá, později nebo po otlačení růžovějící až hnědorůžová.
Dužnina je drobně komůrkatá, labyrintická, zprvu tuhá a pružná, rosolovitá a nažloutlá, v dospělosti hnědožlutá až hnědoolivová, roztékající se. Vůně je nejprve mírná a nevýrazná, nakonec však silná a nepříjemná, podle Hagara (2014) téměř česneková.
Výtrusný prach je nažloutlý.
Výtrusy jsou elipsoidní, 6,5–10 x 3–4,5 µm, hladké, světle žluté.
Výskyt
Roste od jara do pozdního podzimu, místy dosti hojně v lesích i parcích. Vytváří mykorhizu s borovicemi, někdy patrně i s jinými jehličnany. Upřednostňuje zásadité půdy.
Možná záměna
Typickým znakem je červenání dospělých plodnic, v mládí je však makroskopicky i mikroskopicky značně podobný jiným druhům kořenovců, např. kořenovci žlutavému (Rhizopogon luteolus) nebo kořenovci tenkovýtrusému (Rhizopogon vulgaris), se kterým je někdy synonymizován.
Kuchyňské využití
Mladé plodnice jsou např. dle Holec a kol. (2012) jedlé, podle Hagara (2014) lze kořenovec načervenalý využít na kořenění polévek nebo omáček.
Poznámka
Je podobně jako ostatní zástupci rodu kořenovec (Rhizopogon) příbuzný s klouzky.
 |
 |
 |
Autorství obrázků: Oldřich Jindřich, Tomáš Chaluš
Literatura
 |
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha |
|
Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání |
|
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha |
|
Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha |
Nálezy
0071-2020-0264 (28.09.2020, Jihočeský kraj)
