Russula alutacea

Russula alutacea (Fr.) Fr. 1838

holubinka podrusá

Systematika

Popis

Klobouk je široký 60–120 mm, výjimečně i širší, masitý, v mládí polokulovitý, později sklenutý až ploše rozprostřený, nakonec ve středu široce prohloubený, obvykle červený, červenohnědý, zčásti okrový, hnědofialový nebo hnědoolivový. Okraj je dlouho hladký, v dospělosti někdy krátce a nevýrazně rýhovaný, případně zvlněný nebo laločnatý. Pokožka je za sucha matná, při okraji klobouku někdy zvlněná (podobně jako u holubinky olivové (Russula olivacea), ale ne často a méně výrazně), za vlhka slizká a spíše lesklá, lze ji sloupnout do 1/3, někdy až do 1/2 poloměru klobouku.

Lupeny jsou středně husté, později prořídlé, 6–10 mm vysoké, křehké, ke třeni úzce připojené až připojené, jen vzácně s lupénky, některé (nejen u třeně) větvené, nejprve smetanové, v dospělosti až žlutooranžové, na ostří při okraji klobouku někdy krátce narůžovělé.

Třeň je válcovitý nebo mírně kyjovitý, 40–80 x 15–25 mm, pod kloboukem obvykle mírně rozšířený, v mládí velmi pevný a plný, později houbovitě vycpaný, jemně podélně vrásčitý, často téměř hladký, bílý nebo zčásti narůžovělý.

Dužnina je nejprve nápadně tuhá, brzy houbovitá, bílá. Vůně je nevýrazná nebo slabě ovocná, chuť je mírná.

Makrochemické reakce: fenol – borůvkově fialová, guajak – pomalu modrá.

Výtrusný prach je žlutý (4b), dle Kränzlin (2005) RGB = (255/153/51).

Výtrusy jsou široce oválné, 7,5–11 x 6,5–9 µm, se středně vysokou ornamentikou, s bradavkami propojenými krátkými či delšími spojkami vytvářejícími někdy téměř úplnou síťku.

Výskyt

Roste od června do září, nehojně v teplých listnatých a smíšených lesích (dub, buk). Upřednostňuje zásadité půdy.

Možná záměna

Holubinka podrusá (Russula alutacea) patří do skupiny holubinek příbuzných s holubinkou olivovou (Russula olivacea). Dužnina těchto holubinek se fenolem zbarvuje borůvkově fialově a reakce je pro tuto skupinu zcela specifická.

Holubinka olivová (Russula olivacea) vytváří obvykle velké a v mládí nápadně tuhé plodnice s třeněm často načervenalým nebo narůžovělým po celé ploše. Spolehlivě ji lze odlišit podle ornamentiky výtrusů, kdy holubinka olivová (Russula olivacea) má výtrusy izolovaně bradavčité, kdežto holubinka podrusá (Russula alutacea) síťnaté.

Problémem je holubinka vínově hnědá (Russula vinosobrunnea). Např. Sarnari (2005) vyjadřuje určité pochybnosti o oprávnění rozlišovat holubinku podrusou (Russula alutacea) a holubinku vínově hnědou (Russula vinosobrunnea) jako dva samostatné druhy. Podle Socha a kol. (2011) má holubinka vínově hnědá (Russula vinosobrunnea) matnější pokožku klobouku, častěji narůžovělý třeň a menší výtrusy s pouze hřebínkatou ornamentikou nevytvářející síťku.

Velmi podobná může být holubinka Romellova (Russula romellii), nevykazuje však specifickou reakci na fenol.

Holubinka slanečková (Russula graveolens) a holubinka buková (Russula faginea) při zasychání voní slanečkově.

Holubinka celokrajná (Russula integra) roste pod jehličnany a má odlišnou ornamentiku výtrusů.

Holubinka habrová (Russula carpini) má jinou ornamentiku výtrusů.

Kuchyňské využití

Jedlá a v mládí chutná houba podobných kvalit jako doporučovaná holubinka olivová (Russula olivacea), avšak vzácnější.

Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal

Poznámky k systematice

Podle Sarnari (2005) patří do sekce Amethystinae, subsekce Olivaceinae.

Literatura

	Kibby G. (2012): The Genus Russula in Great Britain
	Socha R., Hálek V., Baier J., Hák J. (2011): Holubinky. Academia, Praha
	Socha R., Baier J., Hálek V. (2007): Sbíráme holubinky. Aventinum, Praha
	Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
	Sarnari M. (2005): Monografia Illustrata del Genere Russula in Europa - Vol. 2, AMB, Trento
	Galli R. (1996): Le Russule. Edinatura, Milano, Italia
	Melzer V. (1945): Atlas Holubinek

Znaky v klíčích

Klíč k určování holubinek

Nálezy

  0066-2013-0077 (20.08.2013, Středočeský kraj)