Russula cuprea Krombh. 1845
holubinka měďová
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Russulales Russulaceae Russula |
Synonyma
Russula juniperina Ubaldi 1985
Popis
Klobouk je široký 30–80 (100) mm, středně masitý, v mládí polokulovitý, později sklenutý, nakonec ploše rozprostřený a ve středu mělce prohloubený, obvykle červenohnědý, ale také hnědofialový, vzácně šedoolivový, ve středu obvykle tmavší nebo naopak okrově vybledající. Okraj je dlouho hladký, v dospělosti a zejména ve stáří uzlinatě rýhovaný. Pokožka je za sucha spíše matná, za vlhka lesklá, v dospělosti někdy radiálně vrásčitá, lze ji sloupnout do 1/3, někdy do 1/2 poloměru klobouku.
Lupeny jsou středně husté, někdy poměrně tlusté, 4–8 mm vysoké, křehké, ke třeni úzce připojené, jen vzácně s lupénky, některé u třeně větvené, žilkami propojené, nejprve bělavé nebo smetanové, nakonec žlutooranžové, při okraji klobouku někdy na ostří krátce červenohnědé.
Třeň je válcovitý nebo mírně kyjovitý, 30–70 x 10–20 mm, pod kloboukem obvykle trochu rozšířený, v mládí pevný a plný, později houbovitě vycpaný a křehký, jemně podélně vrásčitý, bílý, poraněním někdy šednoucí, stářím od báze okrovějící.
Dužnina je nejprve tuhá, později křehká a houbovitá, bílá, pod pokožkou klobouku načervenalá či nahnědlá, stářím či za vlhka někdy šednoucí nebo žloutnoucí. Vůně je nevýrazně ovocná. Chuť je po chvíli středně až ostře palčivá.
Makrochemické reakce: FeSO4 – růžová; guajak – pomalu modrá, někdy téměř negativní.
Výtrusný prach je žlutý (4d–4e), dle Kränzlin (2005) RGB = (255/153/51).
Výtrusy jsou široce oválné, 8–11 x 6,5–8,5 µm, s vysokou ornamentikou, s izolovanými bradavkami bez spojek nebo téměř bez spojek.
 |
 |
Výskyt
Roste od července do září, nehojně v listnatých lesích především pod habry, ale pravděpodobně také pod duby, kaštany, případně pod dalšími listnáči, upřednostňuje zásadité půdy.
Možná záměna
Podobná holubinka nelesklá (Russula firmula) roste v jehličnatých lesích a klobouk má obvykle zbarvený fialově až modrofialově.
Holubinka velkovýtrusná (Russula gigasperma) má větší výtrusy, mohla by však být pouze varietou holubinky měďové (Russula cuprea).
Holubinka palčivá (Russula urens) je podle Červeného seznamu Zíbarová a kol. (2024) s holubinkou měďovou synonymizována.
Kuchyňské využití
Pro palčivost nejedlá houba.
 |
 |
 |
 |
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal
Poznámky k systematice
Podle Sarnari (1998) patří do sekce Russula, subsekce Urentes.
IndexFungorum a MycoBank se neshodnou na vědeckém pojmenování druhu. Podle IndexFungorum je Russula cuprea J.E. Lange 1926. Upřednostňujeme Russula cuprea Krombh. 1845 podle MycoBank (2017)
Literatura
 |
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Kibby G. (2012): The Genus Russula in Great Britain |
|
Socha R., Hálek V., Baier J., Hák J. (2011): Holubinky. Academia, Praha |
|
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha |
|
Sarnari M. (1998): Monografia Illustrata del Genere Russula in Europa - Vol. 1, AMB, Trento |
|
Galli R. (1996): Le Russule. Edinatura, Milano, Italia |
Znaky v klíčích
Nálezy
0071-2024-0132 (21.09.2024, Jihočeský kraj)
0066-2022-0164 (13.09.2022, Středočeský kraj)
0066-2022-0168 (13.09.2022, Středočeský kraj)
0066-2021-0097 (22.07.2021, Středočeský kraj)
0066-2013-0170 (26.09.2013, Středočeský kraj)
0066-2013-0113 (01.09.2013, Plzeňský kraj)
