Russula intermedia P. Karst. 1888
holubinka Lundellova
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Russulales Russulaceae Russula |
Synonyma
Russula lundellii Singer 1951
Russula mesospora Singer 1938
Russula pulcherrima S. Lundell & Jul. Schäff. 1938
Popis
Klobouk je široký 50–150 mm, tlustě masitý, v mládí polokulovitý, později sklenutý, nakonec ploše rozprostřený a ve středu mělce prohloubený, obvykle červený, růžově červený, oranžově červený, od středu často žlutooranžový, žlutookrový nebo žlutý, někdy až bělavý. Okraj klobouku je zprvu mírně podehnutý, dlouho téměř hladký, v dospělosti nejvýše krátce rýhovaný. Pokožka je za sucha matná až mírně lesklá, za vlhka lepkavá a lesklá, lze ji sloupnout do třetiny až poloviny poloměru klobouku.
Lupeny jsou husté, 8–11 mm vysoké, křehké, ke třeni úzce připojené, jen vzácně s lupénky, u třeně někdy větvené, nejprve bělavé, v dospělosti sytě okrové až (oranžově) žluté.
Třeň je válcovitý, 40–100 x 10–30 mm, v mládí pevný a plný, později houbovitý, podélně vrásčitý, bílý, při poranění, za vlhka nebo stářím šednoucí.
Dužnina je nejprve tuhá, později houbovitá, bílá, ve třeni někdy mírně nažloutlá, při poranění nebo stářím šednoucí. Vůně je nevýrazná, chuť nahořkle palčivá.
Makrochemické reakce: FeSO4 – růžová; guajak – modrá, někdy nepříliš intenzivní.
Výtrusný prach je žlutý (4b–4d).
Výtrusy jsou široce oválné až téměř kulovité, 6,5–8,5 x 5,5–7,5 µm, se středně vysokou ornamentikou, s bradavkami propojenými krátkými či delšími spojkami vytvářejícími někdy neúplnou síťku. Téměř kulovité výtrusy jsou dobrým určovacím znakem.
 |
Výskyt
Roste v září a říjnu, nehojně až vzácně na vlhčích, obvykle otevřených stanovištích, vždy pod břízami, často v trávě. Upřednostňuje kyselejší půdy.
Možná záměna
Dosti se podobá hojné jedlé holubince jahodové (Russula paludosa), ta však vyhledává vlhké smrčiny a pouze mladé plodnice mohou být v lupenech lehce palčivé.
Podobně zbarvená silně palčivá holubinka brunátná (Russula badia) roste v lesích pod borovicemi. Při zasychání voní pryskyřičně, intenzita vnímání této vůně však může být dosti individuální.
Pod břízami můžeme najít také holubinku Velenovského (Russula velenovskyi). Je menšího vzrůstu, nejvýš nepatrně palčivá a má téměř izolovaně ostnité výtrusy.
Kuchyňské využití
Pro palčivost nejedlá holubinka.
 |
 |
 |
 |
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal
Poznámky k systematice
Podle Sarnari (1998) patří do sekce Russula, subsekce Urentes.
Literatura
 |
Armada F. (2015): Quelques champignons rares ou intéressants, récoltés dans le sud-est de la France en 2008, 2009 et 2010. |
|
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha |
|
Kibby G. (2012): The Genus Russula in Great Britain |
|
Socha R., Hálek V., Baier J., Hák J. (2011): Holubinky. Academia, Praha |
|
Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání |
|
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha |
|
Sarnari M. (1998): Monografia Illustrata del Genere Russula in Europa - Vol. 1, AMB, Trento |
|
Galli R. (1996): Le Russule. Edinatura, Milano, Italia |
|
Svrček M., Erhart J., Erhartová M. (1984): Holubinky. Academia, Praha |
Znaky v klíčích
Nálezy
0071-2024-0144 (22.09.2024, Jihočeský kraj)
0066-2019-0130 (07.09.2019, Zlínský kraj)
0066-2018-0126 (28.09.2018, Zlínský kraj)
