Russula putida Sarnari 1998
holubinka odpudivá
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Russulales Russulaceae Russula |
Stručný popis
Klobouk je široký 40–100 mm, zprvu téměř kulovitý, postupně sklenutý až ploše rozložený a uprostřed mírně prohloubený, okrový, červenohnědý. Okraj klobouku je často laločnatý, v dospělosti ztenčený a zřetelně rýhovaný. Pokožka je za vlhka mastná, rychle suchá, lze ji sloupnout jen při okraji klobouku.
Lupeny jsou zprvu spíše husté, později prořídlé, s hojnými lupénky, řídce větvené, příčně propojené (anastomozované), krémové, postupně výrazně hnědnoucí.
Třeň je nepravidelně válcovitý, 40–80 x 20–30 mm, bělavý nebo krémový, brzy rezavě hnědnoucí, v dospělosti pod tuhou kůrou dutý.
Dužnina je velmi křehká, bílá, postupně hnědookrová. Vůně je nepříjemná, žluklá. Chuť je po delší době mírně až středně palčivá.
Makrochemické reakce: KOH – negativní; FeSO4 – šedorůžová; guajak – poměrně rychle modrá.
Výtrusný prach je smetanový (2b–2c).
Výtrusy jsou široce oválné, 8,5–10 x 7–8,5 µm, s vysokou ornamentikou vytvářející neúplnou síťku.
Výskyt
Jedná se o středomořský druh, podle Sarnari (1998) roste na suchých stanovištích pod borovicemi. Pravděpodobně se může vzácně objevit i ve střední Evropě.
Možná záměna
Holubinka nevzhledná (Russula innamoena) má výrazně menší výtrusy a její dužnina se na řezu zbarvuje citronově žlutě.
Holubinka páchnoucí (Russula subfoetens) vytváří větší plodnice, má žloutnoucí dužninu a vykazuje pozitivní reakci s KOH.
Kuchyňské využití
Je nejedlá.
Poznámky k systematice
Podle Sarnari (1998) patří do sekce Ingratae, subsekce Foetentinae.
Literatura
 |
Sarnari M. (1998): Monografia Illustrata del Genere Russula in Europa - Vol. 1, AMB, Trento |
