Russula virescens (Schaeff.) Fr. 1836
holubinka nazelenalá
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Russulales Russulaceae Russula |
Popis
Klobouk je široký 60–120 mm, masitý, v mládí téměř kulovitý, později sklenutý až ploše rozložený a ve středu mělce prohloubený, světle zelený až šedozelený, zelenoolivový, případně zčásti okrový, na světlejších stanovištích někdy od okraje vybledající až téměř bělavý, v dospělosti rezavě skvrnitý. Okraj klobouku je dlouho hladký, v dospělosti uzlinatě rýhovaný. Pokožka je za sucha matná, za vlhka lesklá a někdy až rosolovitá, téměř vždy nápadně políčkovitě rozpukaná, lze ji sloupnout jen obtížně blízko od okraje, za vlhka výjimečně až do poloviny poloměru.
Lupeny jsou spíše husté, později prořídlé, 5–12 mm široké, v mládí poměrně pružné, později křehké, ke třeni úzce připojené až volné, vzácně s lupénky, hojně u třeně (někdy i u okraje klobouku) větvené, žilkami propojené, nejprve bělavé, v dospělosti smetanové, ve stáří obvykle hnědorezavě skvrnité.
Třeň je robustní, obvykle válcovitý, 60–120 x 15–40 mm, v mládí pevný a plný, později pod tvrdou a křehkou kůrou houbovitě vycpaný, podélně vrásčitý, bílý, na bázi a na poškozených místech rezavějící.
Dužnina je nejprve tuhá, později houbovitá, bílá, při poranění a stářím rezavějící. Vůně je nevýrazná, chuť mírná, oříšková.
Makrochemické reakce: FeSO4 – růžová; fenol – hnědá; guajak – pomalu až středně rychle modrá.
Výtrusný prach je bílý až bělavý (1a–1b), případně až světle smetanový (2a).
Výtrusy jsou široce oválné, 5,5–10 x 4,5–7 µm, s nízkou až střední ornamentikou, s bradavkami propojenými krátkými či delšími spojkami vytvářejícími někdy neúplnou až téměř úplnou síťku.
 |
Výskyt
Roste od června do října, poměrně hojně, jednotlivě nebo v malých skupinách, ve světlých listnatých lesích pod vzrostlými listnatými stromy, především pod duby, také však pod buky, břízami nebo lípami. Upřednostňuje mírně kyselé půdy, vyroste i za suššího počasí.
Možná záměna
Díky políčkově rozpukané pokožce klobouku patří mezi několik málo poměrně snadno identifikovatelných druhů holubinek. Nezkušený houbař si ji může poplést snad jen s jinými zelenými holubinkami, pozor však na záměnu se smrtelně jedovatou muchomůrkou zelenou (Amanita phalloides).
Rozpukanou pokožku klobouku mohou mít i další druhy holubinek, například holubinka kachní (Russula anatina), holubinka namodralá (Russula cyanoxantha) nebo holubinka olivová (Russula olivacea), ale zdaleka ne v míře obvyklé u holubinky nazelenalé (Russula virescens).
Kuchyňské využití
Jedna z nejchutnějších jedlých holubinek.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal, Tomáš Chaluš
Poznámky k systematice
Podle Sarnari (1998) patří do sekce Heterophyllae, subsekce Virescentinae.
Literatura
 |
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha |
|
Kibby G. (2012): The Genus Russula in Great Britain |
|
Socha R., Hálek V., Baier J., Hák J. (2011): Holubinky. Academia, Praha |
|
Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání |
|
Socha R., Baier J., Hálek V. (2007): Sbíráme holubinky. Aventinum, Praha |
|
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha |
|
Zavřel J. (2005): Holubinka nazelenalá - Russula virescens (Schaeff.) Fr., Mykologický sborník 2/2005 |
|
Sarnari M. (1998): Monografia Illustrata del Genere Russula in Europa - Vol. 1, AMB, Trento |
|
Galli R. (1996): Le Russule. Edinatura, Milano, Italia |
|
Svrček M., Erhart J., Erhartová M. (1984): Holubinky. Academia, Praha |
|
Melzer V. (1945): Atlas Holubinek |
Znaky v klíčích
Nálezy
0188-2022-0005 (02.07.2022, Jihočeský kraj)
0066-2016-0038 (03.07.2016, Zlínský kraj)
0066-2014-0074 (12.08.2014, Plzeňský kraj)
0066-2014-0059 (04.08.2014, Zlínský kraj)
0066-2014-0049 (27.07.2014, Vysočina)
0066-2013-0068 (10.08.2013, Středočeský kraj)
0066-2012-0042 (29.07.2012, Středočeský kraj)
