Sarcosphaera coronaria (Jacq.) J. Schröt. 1893
baňka velkokališná
Systematika
|
Fungi Ascomycota Pezizomycetes Pezizales Pezizaceae Sarcosphaera |
Synonyma
Aleuria eximia 1879
Peziza coronaria Jacq. 1778
Peziza coronata Pers. 1801
Peziza crassa Santi 1795
Peziza eximia 1848
Peziza macrocalyx Riess 1852
Pustularia coronaria (Jacq.) Rehm 1894
Pustularia macrocalyx (Riess) Hazsl. 1882
Sarcosphaera crassa (Santi) Pouzar 1972
Sarcosphaera eximia (Durieu & Lév.) Maire 1917
Sarcosphaera macrocalyx (Riess) Fuckel 1870
Sepultaria coronaria (Jacq.) Massee
Popis
Plodnice jsou nejprve nepravidelně kulovité (hlízovité), uzavřené, uvnitř duté, ukryté pod povrchem půdy, v opadu nebo v mechu. Dozráváním vystupují na povrch a na vrcholu pukají, nejdříve podélně, později na 4–10 špičatých, hvězdicovitě se rozevírajících cípů. Uzavřené plodnice jsou bělavé až šedobělavé, uvnitř narůžovělé, po otevření je vnitřní strana růžově fialová, postupně fialová až hnědofialová. Plodnice tvarem i barvou připomínají rozkvetlý tulipán (slovenské rodové jméno je tulipánovka).
Mladé miskovité plodnice jsou 30–60 mm vysoké, až 80 mm široké, po dozrání se zplošťují a dosahují šířky až 150 (výjimečně 200) mm. Vnitřní výtrusorodá vrstva (rouško, hymenium) je hladká, jen ve stáří trochu zkrabatělá. Vnější strana je plstnatá, šedobělavá.
Třeň chybí.
Dužnina je 3–5 mm tlustá, křehká, lámavá, za vlhka šťavnatá, bílá. Bez výrazné vůně.
Výtrusy jsou elipsoidní, 13–18 x 6–8,5 µm, se zaoblenými póly a s jednou až dvěma tukovými kapkami. Jsou velmi jemně bradavčité, při povrchním pozorování se však mohou jevit jako hladké.
Vřecka jsou válcovitá s osmi výtrusy, 300–360 x 10–13 µm, na vrcholu amyloidní. Parafýzy jsou víceméně stejně dlouhé jako vřecka, široké 5–6 (7) µm, přehrádkované, na konci trochu rozšířené, někdy vidličnatě větvené. Vřecka i parafýzy vyrůstají z kulovitě protažených buněk excipula.
Výskyt
Roste od května do července, vzácně, často však v bohatých skupinách, vždy na vápnitých půdách, v jehličnatých i listnatých lesích především pod smrky, borovicemi a buky.
Možná záměna
Baňku velkokališnou charakterizují velké fialově zbarvené plodnice, je zaměnitelná snad jen s podobně zbarvenými avšak drobnějšími druhy.
Fialové hymenium mohou mít některé řasnatky, například řasnatka nafialovělá (Peziza violacea), řasnatka laločnatá (Peziza pseudoviolacea) nebo řasnatka hnědofialová (Peziza ampelina).
Existuje i bílá forma bez fialových odstínů, Sarcosphaera coronaria var. nivea, kde může být určení složitější. Podobný způsob růstu vykazuje například řasnatka písečná (Peziza ammophila) s hnědými plodnicemi a odlišnou ekologií.
Kuchyňské využití
Baňka velkokališná je nebezpečná jedovatá houba, pro její nízkou zaměnitelnost a časný růst jsou však otravy vzácné. Plodnice obsahují gyromitrin, jed známý z plodnic ucháče obecného (Gyromitra esculenta).
 |
 |
Autorství textů: Oldřich Jindřich, Karel Tejkal
Autorství obrázků: Tomáš Chaluš
Literatura
 |
Fellner R. (2016): Atlas krkonošských mechorostů, lišejníků a hub 2, Správa Krkonošského národního parku |
|
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha |
|
Holec J., Beran M. a kol. (2006): Červený seznam hub (makromycetů) České republiky, Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, Praha |
|
Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha |
|
Ladislav Hagara (1993): Atlas hub. Neografia, Martin |
Nálezy
0071-2023-0042 (30.04.2023, Středočeský kraj)
0071-2021-0026 (27.05.2021, Středočeský kraj)
0071-2020-0026 (16.05.2020, Středočeský kraj)
