Serpula himantioides (Fr.) P. Karst. 1885
dřevomorka lesní
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Boletales Coniophoraceae Serpula |
Popis
Plodnice jsou rozlité do velkých ploch, někdy mohou na okraji odstávat krátkými kloboučky. Jsou jen 1–2 mm tlusté, blanité, k podkladu přiléhají řídkým vláknitým pletivem, na kterém se vytváří vlnovité až laločnatě zprohýbané důlkovité rouško. V mládí má rouško světle žlutou až narůžovělou barvu, později oranžově hnědou, ve stáří olivovou, šedohnědou až tmavě hnědou barvu. Plodnice jsou měkké, křehké, snadno se odloupnou od podkladu. Na okraji plodnic je bílé až šedavé mycelium.
Výtrusy jsou elipsoidní, světle hnědé až rezavé, 9–10,5 x 4,5–6 µm velké.
Vyrůstá po celý rok, spíše v chladných měsících na mrtvém dřevu jehličnanů, vzácně i listnáčů. Najdeme ji v lesích především na ležícím dřevu, někdy i v dutinách a na dolních částech mrtvých, dosud stojících stromů. Mimo les se vyskytuje na spodních částech dřevěných staveb, plotů a sloupů.
Nejedlá houba. Způsobuje suchou hnědou hnilobu dřeva, dřevo se kostkovitě rozpadá.
Možná záměna
Je téměř nezaměnitelná, podobně zvlněné rouško má i mnohem drobnější dřevokaz papírovitý (Byssomerulius corium).
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Autorství textů: Věra Svobodová
Autorství obrázků: Věra Svobodová, Karel Tejkal, Tomáš Chaluš
Literatura
 |
Fellner R. (2016): Atlas krkonošských mechorostů, lišejníků a hub 2, Správa Krkonošského národního parku |
|
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání |
|
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha |
|
Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha |
|
Gerrit J. Keizer (2005): Encyklopedie Houby. Rebo Productions CZ, Dobřejovice, 2. vydání |
Nálezy
0071-2022-0242 (15.10.2022, Jihočeský kraj)
0071-2020-0402 (30.11.2020, Středočeský kraj)
