ADMINS.CZ Virtis s.r.o. Subway
 

Poznávejme houby - jedlé, nejedlé, vzácné a chráněné

Přehled článků

Seznam všech článků této sekce

Strana 1 / 5, články 1 - 10 / 47

 <   1   2   3   4   5   > 

článek  Výzkum makromycetů v CHKO Brdy - 4. část – prameniště a podmáčené okolí Litavky U Stupíku (doprovodný text k článku v MSb 3/2022)

sekce  Houby / Poznávejme houby

autor článku  Radim Dvořák, 24.9.2023

Lokalita U Stupíku

Odkaz na mapy.cz

Odkazy na nálezy uvedené v článku

Pro pohodlí čtenářů uvádíme seznam odkazů na nálezy uvedené v článku. Nálezy bez fotografické dokumentace jsou kurzívou, v článku k nim není uvedeno číslo nálezu.

Amanita friabilis - muchomůrka olšová

Craterellus lutescens - liška žlutavá

Lactarius lilacinus - ryzec lilákový

Lactarius sphagneti - ryzec rašeliníkový

Další nálezy zmíněné ve výčtu

Cortinarius sanguineus - pavučinec krvavý

Delicatula integrella - žebernatka maličká

Hymenoscyphus vernus - voskovička jarní

Inocybe sindonia - vláknice sindonská

Tephrocybe palustris - penízovka rašeliníková

Trichophaea hybrida - bělokosmatka pospolitá

Odkazy uvedené v článku pod čarou

odkaz na článek  Odkaz na článek pro citaci

seznam článků  Přehled článků na této straně

 

článek  Dvě nově vyhlášená maloplošná zvláště chráněná území v CHKO Brdy

sekce  Houby / Poznávejme houby

autor článku  Radim Dvořák, 21.12.2022

Voskovka šarlatová - Hygrocybe coccinea - 9.10.2022 louka na Kloboučku - foto: Radim Dvořák

Voskovka šarlatová - Hygrocybe coccinea
9.10.2022 louka na Kloboučku
foto: Radim Dvořák

V CHKO Brdy byla ke konci roku 2022 vyhlášena dvě nová maloplošná zvláště chráněná území - PP VystrkovPR Klobouček.

Tým ČMS se podílí na výzkumu mykobioty tohoto po dlouhé době veřejnosti zpřístupněného území. Těší nás, že předmětem ochrany v PR Klobouček se staly na základě našeho doporučení také houby. Více o této lokalitě najdete v Mykologickém sborníku 1/2022 a v doprovodném článku zde na myko.cz.

Více najdete v aktualitách na webu CHKO Brdy:

odkaz na článek  Odkaz na článek pro citaci

seznam článků  Přehled článků na této straně

 

článek  Výzkum makromycetů v CHKO Brdy - 2. část – louka na Kloboučku (doprovodný text k článku v MSb 1/2022)

sekce  Houby / Poznávejme houby

autor článku  Radim Dvořák, 24.8.2022

Louka na Kloboučku

Odkaz na mapy.cz

Odkazy na nálezy uvedené v článku

Pro pohodlí čtenářů uvádíme seznam odkazů na nálezy uvedené v článku. Nálezy bez fotografické dokumentace jsou kurzívou, v článku k nim není uvedeno číslo nálezu.

Agrocybe erebia – polnička lysá

Atheniella flavoalba – helmovka žlutobílá

Bolbitius titubans – slzečník žloutkový

Clavulinopsis sp. – kyjovečka

Cuphophyllus pratensis - voskovka luční

Entoloma incarnatofuscescens - závojenka modrohnědá

Entoloma porphyrophaeum – závojenka šedohnědá

Hygrocybe coccinea – voskovka šarlatová

Hygrocybe insipida - voskovka mírná

Lycoperdon utriforme – pýchavka dlabaná

Mycena aetites – helmovka šedolupenná

Tricholoma psammopus – čirůvka modřínová

Odkazy uvedené v článku pod čarou:

odkaz na článek  Odkaz na článek pro citaci

seznam článků  Přehled článků na této straně

 

článek  Zuzana Egertová - Rod Cookeina na Borneu

sekce  Houby / Poznávejme houby

autor článku  Z příspěvků zaslaných do redakce myko.cz, 17.3.2016

Cookeina speciosa - foto: Zuzana Egertová

Cookeina speciosa
foto: Zuzana Egertová

Cookeina speciosa - hnědá forma - foto: Zuzana Egertová

Cookeina speciosa - hnědá forma
foto: Zuzana Egertová

Cookeina tricholoma - foto: Zuzana Egertová

Cookeina tricholoma
foto: Zuzana Egertová

Cookeina tricholoma - foto: Zuzana Egertová

Cookeina tricholoma
foto: Zuzana Egertová

Cookeina tricholoma - foto: Zuzana Egertová

Cookeina tricholoma
foto: Zuzana Egertová

Cookeina korfii - foto: Zuzana Egertová

Cookeina korfii
foto: Zuzana Egertová

Cookeina insititia - foto: Zuzana Egertová

Cookeina insititia
foto: Zuzana Egertová

Cookeina (Pezizales, Sarcoscyphaceae) patří k nejnápadnějším a nejprostudovanějším rodům hub v tropických nížinných deštných lesích. Nejstarší zmínka v literatuře pochází už z roku 1705, kdy byla publikována ilustrace C. speciosa (pod jménem Peziza speciosa).

Plodnice druhů rodu Cookeina dorůstají až okolo 3 cm v průměru, bývají pružné, odolné vůči poškození a pestře zbarvené – vlivem obsahu karotenoidů nejčastěji v odstínech červené, žluté a oranžové, méně často bílé nebo hnědé. Některé druhy mají poměrně dlouhou stopku (až 8 cm), jiné mohou být téměř přisedlé. Rostou nejčastěji na spadaných, nepříliš rozložených větvích. V současnosti se rozeznává 9 druhů, z nichž se nám zatím na Borneu podařilo najít čtyři – C. speciosa, C. tricholoma, C. korfiiC. insititia. Při určování je potřeba všímat si především přítomnosti či nepřítomnosti makroskopicky viditelných chlupů a jejich délky a rozmístění, z mikroskopických znaků jsou pak nejdůležitější tvar, velikost a ornamentika výtrusů, dále například přítomnost či absence želatinózní vrstvy v excipulu.

Cookeina speciosa se pozná podle krátkých chlupů uspořádaných v několika málo řadách při okraji apothecia. Zbarvení je velmi proměnlivé, což nejspíš zapřičinilo, že byla popsána pod celou řadou jmen (nejčastěji se objevují synonyma C. sulcipesC. hindsii). Zřejmě jde skutečně o komplex blízce příbuzných druhů, jejichž koncept bude muset být vyřešen pomocí molekulárních metod. Výtrusy jsou elipsoidní až široce elipsoidně vřetenovité, 20–36 x 10–18 µm velké, s ornamentikou tvořenou jemnými, nízkými, někdy anastomózujícími hřebínky. Jedná se o pantropický taxon. Společně s C. tricholoma je nejběžnějším zástupcem rodu.

Plodnice Cookeina tricholoma jsou pokryty nápadnými dlouhými chlupy. Výtrusy jsou elipsoidně vřetenovité, měří 25–40 x 12–21 µm a jsou ornamentované tenkými, podélnými, paralelně běžícími hřebínky, které někdy anastomózují. Stejně jako C. speciosa je rozšířena v tropech celého světa.

Velmi podobným druhem je Cookeina korfii, která byla pro vědu popsána teprve v loňském roce, a to podle herbářových položek z Filipín z roku 1966. Pojmenována byla na počest slavného amerického mykologa Richarda P. Korfa při příležitosti jeho 90. narozenin. Výtrusy jsou široce elipsoidně vřetenovité až úzce citrónovité, na pólech zašpičatělé a často s přívěsky, hladké, velikosti 22–25 x 9–11.5 µm.

Cookeina insititia, někdy vyčleňovaná do rodu Boedijnopeziza nebo řazená do rodu Microstoma, bývá zbarvena bíle až krémově a dorůstá menších rozměrů než ostatní druhy - průměr plodnic většinou nepřesahuje 1 cm, výška se pohybuje nanejvýš do 2,5 cm. Disk je hluboce konkávní a na jeho okraji vyrůstají světlé, vztyčené chlupy, dlouhé až 2 mm. V excipulu je přítomen gel. Výtrusy měří 35–50 x 8–16 µm, jsou hladké, mají úzce vřetenovitý nebo téměř vřetenovitý tvar, někdy bývají zahnuté. Na Borneu jde pravděpodobně o vcelku vzácný druh – nalezli jsme jedinou plodnici v brunejské části ostrova. Kromě jihovýchodní Asie je C. insititia známa také z Číny, Japonska a Oceánie.

Žádné jiné druhy rodu Cookeina nejsou z Bornea udávány. Nalezení C. venezuelae je krajně nepravděpodobné – její rozšíření je omezeno na Jižní a Střední Ameriku a ostrovy v Karibském moři. Podobná situace zřejmě bude s C. colensoiopsis, která byla dosud nalezena pouze ve Venezuele. C. colensoi se vyskytuje v subtropickém pásmu, přednostně na jižní polokouli. C. sinensis je uváděna z Číny a Indie, stejně jako C. indica.

odkaz na článek  Odkaz na článek pro citaci

seznam článků  Přehled článků na této straně

 

článek  Šťavnatka březnovka

sekce  Houby / Poznávejme houby

autor článku  Aleš Vít, 30.3.2014

na lokalitě březnovek

na lokalitě březnovek

březnovky v mechatém loži vzrostlého smrko-borového lesa

březnovky v mechatém loži vzrostlého smrko-borového lesa

březnovky v listovém opadu bučiny

březnovky v listovém opadu bučiny

Řekne-li se „březnovka“, většina z houbařů ví, o kterou houbu se jedná. Bylo by ale zajímavé vědět, jak často ji kdo při svých houbařských výpravách potkává v přírodě. Informace o nálezech této houby přicházejí do ústředí České mykologické společnosti vesměs jen ojediněle a její výskyt na našem území považujeme obecně za zřídkavý.

Z toho lze usoudit, že březnovka je známá více z popisů v mykologické literatuře, nežli z běžných, houbařských nálezů. Je  nemálo pokročilých houbařů i mykologů, kteří po ní dlouhá léta marně pátrají.

Z houbařské praxe je známo, že březnovky chutnají lesní zvěři, s oblibou je vyhledávají a požírají divočáci. Jejich trus pak mívá zelenavý nádech. Tedy nejen podle zbytků roztroušeně vyrýpnutých hub, ale případně i podle zmíněného trusu je pak možné usoudit na okolní výskyt březnovek.

Šťavnatka březnovka patří k časným jarním, lupenatým, jedlým houbám. Její výstižný popis uvádí na str. 320 publikace Přehled hub střední Evropy, ACADEMIA 2012, kolektivu spoluautorů Holec, Bielich, Beran.

*****

522. Hygrophorus marzuolus (Fr.) Bres. - šťavnatka březnovka. Plodnice často v řídkých trsech, dlouho ukryté pod zemí. Klobouk 40-120 mm, v mládí polokulovitý, pak vyklenutý, někdy mírně vmáčklý, často zvlněný. Pokožka klobouku hladká, jemně plstnatá, za vlhka mírně lepkavá, v mládí bílá, později, když plodnice prorazí nad povrch, sedavá až šedočerná, často mramorovaná, někdy s modravým nádechem. Lupeny sbíhavé, bílé až šedavé. Třeň 30-70 x 15-40 mm, válcovitý, často zprohýbaný a vrásčitý, suchý, šedavě bělavý. Dužnina bílá, pod pokožkou klobouku a v bázi třeně šedá. Vůně po medu či uvadajících růžích. Výtrusy 6-8 x 4-5,5 μm, elipsovité, až vejčité. Ill-V. Mykorhizní symbiont jehličnanů (smrk, borovice) i listnáčů (buk). Vzácně, v lesích, většinou v silné vrstvě opadu. [++]. • H. camarophyllus (Alb. et Schwein.) Dumée, Grandjean et Maire - š. kozí má pl. méně robustní, kl. pravidelný, jednobarevně tmavě šedohnědý a I. zřetelně sbíhavé. Pl. vyrůstají na podzim a nejsou ukryté pod zemí. Mykorh. symbiont jehličn., zejm. smrku. Velmi vzácně, ve vlhkých lesích. [+].

*****

Časopis československých houbařů zmiňuje březnovku na svých stránkách poprvé již ve svém prvním ročníku 1919-1920, a to v příspěvku K. Kudrny na str. 16 a na str. 17.

V dřívějších dobách, kdy byla březnovka výskytem bezesporu hojnější, byla i předmětem kulinářského zájmu houbařů. Není divu, je to masitá, chutná a vydatná houba, která téměř nebývá napadána hmyzem. Tomu odpovídá její uvedení v historických kodexech, neboli tržních seznamech jedlých hub, doporučovaných ke sběru a povolených k prodeji. Existují dobové recepty na její přípravu. V podobě ragout (ragú), houbové česnečky či připravená na kvasnicích byla tato houba bezesporu lahůdkou. Mezitím, kdy byla březnovka naposledy uvedena v seznamu tržních hub, resp. v ČSN 46 3195 z roku 1964, uběhlo letos na rok přesně 50 let. Pozdější seznamy s březnovkou, jako s tržním druhem, již nepočítají.

Ano, doba se podstatně změnila, stejně tak i obměna některých druhů v současně platném tržním seznamu hub. A tak s ohledem na zřídkavý výskyt březnovky a z toho vyplývající aspekt potřeby více sledovat a zaznamenávat její výskyt, než ji z potřeby vysbírávat, je dnes běžné kuchyňské zpracování březnovky spíše jen ojedinělou záležitostí.

Šťavnatka březnovka je zařazena v Červeném seznamu hub (makromycetů) České republiky z roku 2007, kde je vedena v kategorii EN (endangered), jako ohrožený druh. Přesto, že březnovka nepatří mezi druhy chráněné zákonem, važme si toho, že se v některých letech objeví i v hojnějším počtu a buďme k ní ohleduplní.

odkaz na článek  Odkaz na článek pro citaci

seznam článků  Přehled článků na této straně

 

článek  Deconica montana - lysohlávka horská

sekce  Houby / Poznávejme houby

autor článku  Radim Dvořák, 8.1.2014

Deconica montana - lysohlávka horská - foto 26.10.2012 v PP Pískovna u Dračice R. Dvořák

Deconica montana - lysohlávka horská
foto 26.10.2012 v PP Pískovna u Dračice R. Dvořák

Deconica montana - lysohlávka horská - foto 8.1.2014 v PP Údolí Kunratického potoka R. Dvořák

Deconica montana - lysohlávka horská
foto 8.1.2014 v PP Údolí Kunratického potoka R. Dvořák

Lysohlávka horská (Deconica montana (Pers.) P.D. Orton, dříve Psilocybe montana) je drobná nenápadná lupenatá houba, patřící do čeledi límcovkovitých (Strophariaceae).

Plodnice lysohlávky horské jsou drobné, rezavě hnědé, klobouk je nejprve polokulovitý, pak zvoncovitě rozložený, na středu někdy s hrbolkem, 5-20 mm v průměru, hygrofánní a za vlhka slizký, k okraji s prosvítajícími lupeny nebo až rýhovaný. Třeň je 2-5 cm dlouhý a 1-2 mm silný, hnědý, směrem shora dolů se ztmavující, podélně bílě vláknitě žíhaný. Lupeny jsou připojené až krátce sbíhavé, řídké, prostřídané pravidelně 3 lupénky o délce 1/4, 1/2 a 1/4 poloměru klobouku, v mládí rezavě hnědé s bělavým ostřím, ve zralosti černohnědé s jemným nafialovělým odstínem. Dužnina je tenká, rezavě hnědá, bez výrazného pachu, poraněním barvu neměnící.

Lysohlávku horskou najdeme obvykle ve skupinách v chladnějším období roku, tj. na podzim, brzy na jaře a také za mírné zimy. Roste na chudých půdách na sluncem vyhřívaných místech s xerotermní vegetací, například na jižně orientovaných prudkých svazích a skalách mezi suchomilnými mechy (nález z Krče) nebo na pionýrských stanovištích bez vyšší vegetace (nález z pískovny u Dračice). V Praze je také známá např. z Divoké Šárky.

Historie změny rodového jména je poměrně nedávná. Molekulárními studiemi se zjistilo, že rod Psilocybe je polyfyletický, přičemž typem rodu (tj. druhem, k němuž se latinské rodové jméno váže) byla právě Psilocybe montana, která patří do odlišné vývojové větve než halucinogenní druhy. Tím vyvstal problém, protože pro halucinogenní druhy bylo potřeba podle nomenklatorických pravidel vytvořit nové rodové jméno, zároveň byl ale v legislativě řady zemí široce používán název Psilocybe. Bylo tedy navrženo konzervovat rodové jméno Psilocybe s typem Psilocybe semilanceata (lysohlávka kopinatá), čímž se jméno Deconica uvolnilo pro nehalucinogenní vývojovou větev, zahrnující lysohlávku horskou.

odkaz na článek  Odkaz na článek pro citaci

seznam článků  Přehled článků na této straně

 

článek  Mycena rosea - helmovka narůžovělá

sekce  Houby / Poznávejme houby

autor článku  Martin Kříž, 24.6.2013

Mycena rosea - helmovka narůžovělá - Foto: Petr Mikuš

Mycena rosea - helmovka narůžovělá
Foto: Petr Mikuš

Mycena rosea - helmovka narůžovělá - Foto: Martin Kříž

Mycena rosea - helmovka narůžovělá
Foto: Martin Kříž

Letošní červen přinesl nezvykle časté nálezy podzimních druhů hub, kromě místy takřka běžných václavek se jednalo např. o čirůvku fialovou nebo dokonce strmělku mlženku. V některých oblastech vyrazily hojně helmovky ředkvičkové - Mycena pura a zaznamenán byl i její dvojník, helmovka narůžovělá - Mycena rosea.

Helmovka narůžovělá je často za helmovku ředkvičkovou zaměňovaná, mimo jiné proto, že barevná proměnlivost helmovky ředkvičkové je obrovská a může poněkud zasahovat i do odstínů helmovky narůžovělé. Podle čeho tedy helmovku narůžovělou odlišit? Vytváří obvykle o něco větší plodnice (s kloboukem širokým až 6 cm) a na klobouku má zpravidla přítomen hrbol, což spolu s jejím charakteristickým barevným provedením (klobouk pěkně růžový a třeň i lupeny bělavé až narůžovělé) umožňuje její určení už na lokalitě. Typická forma helmovky ředkvičkové je naopak zbarvena v odstínech fialové, a to včetně třeně (který je v porovnání s helmovkou narůžovělou často nápadně tmavší). Pro oba druhy je společná nepříjemně ředkvová vůně a fakt, že se jedná o mírně jedovaté houby. Mikroskopické porovnání pak odhalí trochu větší průměrnou velikost výtrusů helmovky narůžovělé.

Helmovka narůžovělá roste od června do listopadu v listnatých a smíšených lesích ve spadaném listí zejména dubů, buků a lip, preferuje zásadité půdy. Jen jako zajímavost stojí za zmínku jmenná přesmyčka s helmovkou růžovou - Mycena rosella (při doslovném překladu latinských jmen by musela být česká jména těchto dvou druhů oproti současnému stavu prohozena, nicméně jejich pojmenování je již natolik vžité, že změny v tomto směru by jistě nepřinesly pozitivní ohlas).

odkaz na článek  Odkaz na článek pro citaci

seznam článků  Přehled článků na této straně

 

článek  Rostou hřiby borové, ale…

sekce  Houby / Poznávejme houby

autor článku  Z příspěvků zaslaných do redakce myko.cz, 13.6.2013

hřib borový – Boletus pinophilus - foto: Matěj Pechout

hřib borový – Boletus pinophilus
foto: Matěj Pechout

co platilo, to už neplatí - na borováky (uprostřed) z našich lesů si odvykejte - demo foto: Vladimir Pavlíček

co platilo, to už neplatí - na borováky (uprostřed) z našich lesů si odvykejte
demo foto: Vladimir Pavlíček

 když borové hřiby, tak nyní už jen z dovozu (např. z Arma di Taggia, Itálie) - demo foto: Aleš Vít

když borové hřiby, tak nyní už jen z dovozu (např. z Arma di Taggia, Itálie)
demo foto: Aleš Vít

Snímek hřibu borového nám do redakce zaslal Matěj Pechout, který svého „borováka“ nalezl a fotil v přirozeném prostředí jeho růstu v lesích kolem Velkých Hamrů. V podhůří Jizerských hor nebývá jeho výskyt právě hojný.

S touto houbou se to v současnosti má následovně.

Až donedávna byl u nás hřib borový doporučen k běžnému sběru, stejně jako další bílé hřiby, obecný a dubový. A stejně jako oba zmíněně, byl hřib borový kodexovou alias tržní houbou.

Pro jeho vcelku zřídkavý výskyt v našich krajích se hřib borový ocitl v Červeném seznamu hub (makromycetů) České republiky v kategorii VU vulnerable, kde je veden jako ohrožený druh. Nyní tedy patří k houbám, zasluhujícím sledování a naši ochranu.

Podobně byl „borovák“ podmínečně vyřazen ze zmíněného seznamu tržních hub. To v praxi znamená, že sice je možné s ním v ČR obchodovat, ale jen v případě, že pochází z dovozu.

Pro účely uvádění do oběhu je třeba doložit způsob jeho nabytí.

PRO ZVĚTŠENÍ OBRAZU

KLIKNĚTE NA SNÍMEK

odkaz na článek  Odkaz na článek pro citaci

seznam článků  Přehled článků na této straně

 

článek  Ještě k masečníku kulovitému...

sekce  Houby / Poznávejme houby

autor článku  Z příspěvků zaslaných do redakce myko.cz, 9.5.2013

masečník kulovitý - Sarcosoma globosum

masečník kulovitý - Sarcosoma globosum

pohled do vnitřku plodnice masečníku kulovitého

pohled do vnitřku plodnice masečníku kulovitého

Toto pondělí jste mohli vidět na přednášce skutečnou raritu mezi houbami - masečník kulovitý (Sarcosoma globosum). Plodnice byly zaslány z Finska, jako vědecký dar členu užšího výboru ČMS Michalu Mikšíkovi. V zemi odeslání je tato houba sice také vzácná, ale není státem chráněná.

Jedná se o askomycet, který je příbuzný např. zvonečku pohárkovitému (Urnula craterium), s kterým se každé jaro můžete na našich stránkách setkat. Plodnice má v mládí (do velikosti cca 2 cm) tvar malé drobné černohnědé, pružné, kuličky. Povrch plodnice je sametový a jemně zvrásněný. V horní části již od mládí je patrná mírná kulovitá lesklá prohlubeň, která se zvětšuje s růstem plodnice. V dospělosti se tvar masečníku mění na +/ - soudkovitý, později má tvar nízkého hrnečku, nakonec je jeho tvar bochníkovitý až téměř placatý, jakoby stlačený. V dospělosti má plodnice na šířku 8-10 (12) cm a výšku cca 5-7 cm. Prohlubeň na vrcholu plodnice, která nese výtrusorodou část (rouško) se v dospělosti postupně zvětšuje až k okraji, který nakonec zcela překrývá, až nakonec samotná nosná část plodnice mizí (v důsledku úbytku vody) a není téměř znatelná. Dužnina masečníku je v mládí lesklá, vyplněná rosolovitou hmotou a dutinou s volnou vodou příjemné chuti o objemu cca 30-60 cm³. Postupně, na úkor výtrusorodé části, ztrácí dužnina svůj obsah a tím i svůj tvar.

Masečník kulovitý roste ve starých mechatých smrčinách, někdy již velmi brzy po odtání sněhu, nejvíce roste v březnu a dubnu, vzácně i počátkem května. Jedná se o extrémně vzácnou houbu, která je kriticky ohrožená prakticky v každé zemi, kde se vyskytuje. Byl také zařazen mezi 33 nejvzácnějších hub Evropy. Poněkud hojnější je v některých oblastech Skandinávie a v Rusku. V České republice byl poprvé zaznamenán v roce 1880 z Čekanic u Tábora, později byl nalezen na Šumavě, v Krtelském lese u Netolic, u Budislavské hory (Tučapy v Jižních Čechách, u Čeřenic v Posázaví a na dvou lokalitách v jihozápadní Moravě (Borek). Naposledy byl nalezen v jehličnatém lese u Vlažinky východně od Dačic v roce 1966. Vůbec první literární zmínky o nálezu masečníku jsou z r. 1755 z Bavorska a dále až do roku 1812 nebyly o tomto druhu v literatuře žádné zmínky o dalších nálezech. V r. 1812 byl objeven ve Švédsku a později byl postupně nalézán v dalších zemích.

Přestože mnoho profesionálních i amatérských mykologů po tomto druhu u nás každý rok pátrá, zatím se jej od posledního nálezu nepodařilo znovu nalézt. Plodnice, kterou jste mohli vidět na přednášce, bude předána po usušení Národnímu muzeu.

Pokoušejte štěstenu i vy, pátrejte a znovu objevte tuto vzácnou houbu na našem území.

Michal Mikšík

odkaz na článek  Odkaz na článek pro citaci

seznam článků  Přehled článků na této straně

 

článek  Soutěžní osvěta - 2013 - vyhodnocení závěrečného kola

sekce  Houby / Poznávejme houby

autor článku  Aleš Vít, 2.4.2013

Vítejte u vyhlášení vítěze závěrečného kola naší desetidílné malé soutěžní osvěty odcházející zimy, pro kterou byla určena. Předcházející věta vyznívá, jako by zima už byla pryč. Zatím to ale vypadá, že se jí ještě nějaký den nezbavíme.

Děkujeme za všechny vaše odpovědi v uplynulých deseti soutěžních kolech. K samotnému vyhodnocení celého průběhu soutěže se sluší napsat, že odpovědím se věnoval slušný počet zájemců (mezi deseti až dvaceti v každém kole). Na všechny soutěžící se tak nedostala pocta vystoupit na stupně vítězů. Přesto, z mnohých vašich doprovodných sdělení v rámci odpovědí bylo patrné, že soutěžní osvěta tak, jak jsme ji připravili, vás zaujala. O důvod více, abychom se k podobné akci příležitostně vrátili.

Otázky a správné odpovědi z desátého soutěžního kola:

1.Napište české a latinské jméno houby na obrázku. Určete, zda její výskyt škodí/neškodí, případně proč?, rostlinám, s nimiž vyrůstá ve stejném substrátu.

(bedla cibulkotřenná – Leucocoprinus birnbaumii, neškodí, je to saprofytní neboli hniložijná houba)

2.Pojmenujte česky, slovensky rostlinu na obrázku. Již za pár dní ji nejen houbaři uvidí v hustých koloniích u potoků a kolem pramenišť.

(mokrýš střídavolistý - slezinovka striedavolistá – Chrysosplenium alternifolium)

-omlouváme se, pokud jsme vás u snímku č. 2 přivedli do rozpaků, zda se jedná o m. střídavolistý či m. vstřícnolistý s tím, že pro uznání odpovědi jsme se spokojili se správným určením rodu…

3.Jaké je české a latinské jméno houby na obrázku? Pojmenujte útvary, ve kterých dozrávají její výtrusy.

(číšenka rýhovaná – Cyathus striatus, peridioly)

Vítězkou desátého a závěrečného kola se stává:

Lenka Šrajerová, 468 45 Bohdalovice

Gratulujeme…

A vy ostatní, pozvolna oprašujte svou houbařskou výbavu a dejte na modlení, aby zima už konečně odkráčela předvádět své dovednosti o dům dál.

Těšíme se na vaše případné postřehy a připomínky k soutěžní osvětě; pište nám na:

redakce.webu@myko.cz

Mnoho radosti i poučení během houbařské sezóny přeje Vaše e-redakce

odkaz na článek  Odkaz na článek pro citaci

seznam článků  Přehled článků na této straně

 

Strana 1 / 5, články 1 - 10 / 47

 <   1   2   3   4   5   > 

 
 
Vstup pro členy ČMS
Nemám!
 

Přednášky v Praze - změna místnosti

Od úterý 26.3.2024 včetně se přednášky v SŠO Belgická budou konat v učebně č. 12 (druhé patro vpravo od schodů).

Přednášky jaro 2024

Jarní cyklus přednášek byl zahájen v úterý 5.3.2024.

Přednášky se konají každé úterý od 17:45 do 19:45 hodin v budově Střední školy obchodní (Praha 2, Belgická 29, učebna č. 9 ve druhém poschodí).

Zkoušky ze znalosti hub

Na KHS Středočeského kraje:
v úterý 9.4. a 25.6.2024

Na HS Prahy:
ve středu 24.4. a 15.2.2024

Příspěvky a předplatné 2024

Posílejte na bankovní účet:
FIO banka, č.ú. 2401853695 / 2010

Členský příspěvek:

  • Osoby mladší 18 let, studenti a senioři nad 60 let: 100,- Kč
  • Ostatní: 250,- Kč

Mykologický sborník:

  • Členové ČMS: 150,- Kč
  • Ostatní odběratelé: 200,- Kč

YouTube kanál ČMS

Online přednášky ČMS a jejich záznamy můžete za dlouhých zimních večerů sledovat na našem kanálu Youtube. Odkaz je v nadpisu.

Ještě jste nečetli
Časopis českých houbařů -
Mykologický sborník
?

Začtěte se do zajímavostí ze světa hub, které časopis přináší již od roku 1919.

Časopis si můžete snadno objednat zde na myko.cz.

titulní strana Mykologického sborníku 4/2022

Novinky v Nálezišti

Poslední zveřejněné nálezy, seřazené podle data a času zveřejnění.

Jste-li členem ČMS a máte přístupové údaje, přihlaste se vpravo nahoře.

Hygrocybe splendidissima
voskovka nádherná

Hygrocybe punicea
voskovka granátová

Mollisia cinerea
terčenka popelavá

Merismodes anomala
číšovec nahloučený

Hygrophorus marzuolus
šťavnatka březnovka

Battarrea stevenii
battarrovka Stevenova

Calloria neglecta
kalorka kopřivová

Hygrocybe punicea
voskovka granátová

Mycena strobilicola
helmovka šiškomilná

Hygrocybe quieta
voskovka zlatožlutá

Gliophorus psittacinus
voskovka papouščí

Cuphophyllus radiatus
voskovka paprsčitá

Lachnum mollissimum
chlupáček měkoučký

Coprinellus micaceus
hnojník třpytivý

Sarcoscypha jurana
ohnivec jurský

Dumontinia tuberosa
hlízenka sasanková

Hygrocybe insipida
voskovka mírná

Hygrocybe coccinea
voskovka šarlatová

Tricholoma frondosae
čirůvka osiková

Collybia cirrhata
penízovka třásnitá

Tricholoma orirubens
čirůvka růžovolupenná

Hygrophorus hedrychii
šťavnatka Hedrychova

Thelephora terrestris
plesňák zemní

Suillus bovinus
klouzek kravský

Hygrophorus hypothejus
šťavnatka pomrazka

Microstoma protractum
ohnivec zimní

Geastrum corollinum
hvězdovka bradavková

Exidia nigricans
černorosol bukový

Volvariella pusilla
kukmák maličký

Suillus granulatus
klouzek zrnitý

Melanoleuca strictipes
tmavobělka světle medová

Monilinia johnsonii
hlízenka hlohová

Microstoma protractum
ohnivec zimní

Urnula craterium
zvoneček pohárkovitý

Psathyrella pennata
křehutka opýřená

Pholiota highlandensis
šupinovka spáleništní

Geopyxis carbonaria
zvoneček uhelný

Hypomyces lateritius
nedohub cihlový

Tricholoma pardinum
čirůvka tygrovaná

Thelephora palmata
plesňák zápašný

Chcete inzerovat na myko.cz?

Máte-li zájem o placenou firemní reklamu na našich stránkách, kontaktujte nebo .