Agaricus campestris

Úvodní stránka

Myko atlas - Agaricus campestris

Agaricus campestris L. 1753

pečárka polní

Systematika

Fungi
Basidiomycota
Agaricomycetes
Agaricales
Agaricaceae
Agaricus

Popis

Klobouk je široký 50–120 mm, v mládí téměř kulovitý s podvinutým okrajem, později polokulovitý, sklenutý až plochý, bílý, hedvábně vláknitý nebo vláknitě šupinatý (existují i variety s kloboukem hnědě šupinkatým nebo hnědým). Okraj klobouku zůstává dlouho ověšen zbytky vela.

Lupeny jsou spíše husté, 3–10 mm široké, dlouho růžové, postupně hnědnoucí až černohnědé, u třeně vykrojené.

Třeň je válcovitý, 50–80 x 8–20 mm, někdy na bázi mírně kyjovitý nebo naopak zúžený, bílý. V horní třetině se ze zbytků závoje vytváří nevýrazný prsten, který obvykle brzy mizí.

Dužnina je pevná, bílá, na řezu téměř neměnná, někdy mírně růžovějící nebo hnědnoucí. Vůně je jemná, chuť příjemná.

Výtrusný prach je černohnědý.

Výtrusy jsou eliptické, hnědé, 5,5–10 x 4–7 µm.

Cystidy na lupenech chybí.

Výskyt

Roste od června do listopadu, hojně, obvykle ve skupinách (někdy s velkým množstvím plodnic), v trávě i na holé zemi, obvykle mimo les, na loukách, na polích, v parcích, s oblibou na pastvinách, kde se pase dobytek.

Možná záměna

Pečárka polní je dosti proměnlivý druh, pokožku klobouku může mít čistě bílou a hedvábnou nebo zdobenou různě hustými a světlými či tmavými šupinkami. Důležitým znakem je (ne)reakce dužniny na řezu plodnicí a z mikroznaků absence hymeniálních cystid.

Pečárka opásaná (Agaricus bitorquis) roste na podobných stanovištích, zpravidla má na bázi třeně zřetelnou pochvičku. Klobouk dosti dlouho zůstává částečně (okrajem) zanořen v substrátu, pokožka klobouku je lysá.

Pečárka dvouvýtrusná (Agaricus bisporus) má bisporická basidia a v naší přírodě je spíše vzácná.

Kuchyňské využití

Pečárka polní (Agaricus campestris) je jednou z nejchutnějších a hojně se vyskytujících pečárek, která se v kuchyni plně vyrovná pěstovaným žampionům.

Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal

Literatura

	Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
	Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha
	Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
	Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha
	Ladislav Hagara (1993): Atlas hub. Neografia, Martin