Agaricus bitorquis (Quél.) Sacc. 1887
pečárka opásaná
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Agaricales Agaricaceae Agaricus |
Popis
Klobouk je široký 50–150 mm, masitý, nejprve polokulovitý s podehnutým okrajem, později sklenutý až plochý, hladký nebo vláknitý, bílý (slonovina), v dospělosti někdy ve středu světle okrový, za sucha může být rozpukaný.
Lupeny jsou husté, nízké (obvykle jen 2–6 mm), nejprve bělavé, brzy masově růžové, nakonec čokoládově hnědé.
Třeň je válcovitý, 40–100 x 10–40 mm, bělavý, pod kloboukem někdy vločkatý, na bázi s jednoduchou nebo i dvojitou prstenovitou pochvou, která však někdy chybí.
Dužnina je tuhá, bílá, na řezu slabě červenající. Chuť je mírná a vůně příjemná.
Výtrusný prach je čokoládově hnědý.
Výtrusy jsou oválné, 5–6,5 x 4–5,5 µm, hladké.
Bazidie jsou 4výtrusé. Cheilocystidy jsou nepravidelně válcovité, 20–30 x 6–7,5 ?m.
 |
Výskyt
Roste od května do listopadu, jednotlivě nebo v malých skupinách, nejčastěji na člověkem ovlivněných lokalitách, například v městských parcích, v trávě nebo na holé půdě pod stromy. Někdy nad povrch půdy vystupuje jen vrchol klobouku a až později i zbytek plodnice. Pokud někdy uvidíte plodnice žampionu prorážející skrz asfaltový chodník nebo dokonce dlažbu, pravděpodobně se jedná o pečárku opásanou.
Možná záměna
V městském prostředí roste několik podobných a často masitých druhů pečárek.
Pečárka nepříjemná (Agaricus bernardii) roste obvykle podél cest a chodníků ošetřovaných v zimě solí proti námraze. Má rychle a nápadně růžovějící dužninu.
Pečárka ovčí (Agaricus arvensis) voní po anýzu a její dužnina na řezu žloutne.
Pečárka polní (Agaricus campestris) nemá na třeni pochvičku a má větší výtrusy.
Kuchyňské využití
Podle Hagara (2014) je jedlá a zpravidla velmi chutná. Byly činěny pokusy s jejím průmyslovým pěstováním, ale oproti dnes rozšířené pečárce dvouvýtrusé (Agaricus bisporus) dávala nižší úrodu.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal, Oldřich Jindřich
Poznámky k systematice
Česky také pečárka pochvatá nebo pečárka obecná.
Literatura
 |
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha |
|
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha |
|
Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha |
Nálezy
0066-2021-0115 (08.08.2021, Středočeský kraj)
0071-2019-0094 (20.07.2019, Středočeský kraj)
0066-2016-0105 (08.10.2016, Středočeský kraj)
