Amanita strobiliformis

Úvodní stránka

Myko atlas - Amanita strobiliformis

Amanita strobiliformis (Paulet ex Vittad.) Bertill. 1866

muchomůrka šiškovitá

Systematika

Fungi
Basidiomycota
Agaricomycetes
Agaricales
Amanitaceae
Amanita

Popis

Klobouk je široký 60–150 (250) mm, v mládí polokulovitý, později sklenutý až plochý, na okraji s útržkovitými zbytky vela. Povrch klobouku je bělavý, našedlý nebo světle šedohnědý, pokrytý nepravidelnými, o něco tmavšími, mírně vystouplými bradavkami.

Lupeny jsou husté, bílé nebo krémové, s jemně zubatým nebo vločkatým ostřím, u třeně volné.

Třeň je válcovitý, 100–200 x 15–40 mm, s řepovitou bází hluboko zanořenou v půdě. Povrch třeně je hrubě vločkatý, na bázi s jedním nebo několika kroužky ze zbytků závoje, bez pochvy. V mládí široký, bílý, na svrchní straně rýhovaný prsten v dospělosti mizí.

Dužnina je bílá. Chuť i vůně jsou nevýrazné.

Výtrusný prach je bílý.

Výtrusy jsou elipsoidní, 9–13,5 x 6–8,5 µm.

Výskyt

Vyrůstá vzácně ve vlhkých letech v červenci až listopadu v teplejších oblastech, ve světlých listnatých lesích nebo na jejich okrajích, obvykle na vápnitém podkladu. Objevuje se jednotlivě i ve skupinách.

Je poměrně vzácná, na Slovensku je chráněná.

Možná záměna

Podobná je muchomůrka ježohlavá (Amanita solitaria), která má vzpřímené jehlanovité bradavky na klobouku a často zelenoolivové odstíny na lupenech.

Muchomůrka Vittadiniho (Amanita vittadinii), dříve vzácná, v posledních letech však hojnější, se vyznačuje v mládí nápadně šupinatým kloboukem i třeněm. Nevytváří mykorhizu, objevuje se zejména v trávě v městských parcích.

Kuchyňské využití

Někdy je uváděna jako jedlá, jindy jako nejedlá houba. Podle Hagara (2014) je za syrova mírně jedovatá.

Autorství textů: Karel Tejkal, Věra Svobodová
Autorství obrázků: Karel Tejkal, Markéta Vlčková

Literatura

	Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
	Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha
	Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání
	Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
	Borovička J. (2006): Poznámky k muchomůrce šiškovité - Amanita strobiliformis a příbuzným druhům ze sekce Lepidella.
	Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha
	Tichý H. (2003): Rozšiřuje muchomůrka šiškovitá svá stanoviště?
	Smotlacha M. (2003): Poznámky k muchomůrce šiškovité.