Amanita strobiliformis (Paulet ex Vittad.) Bertill. 1866
muchomůrka šiškovitá
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Agaricales Amanitaceae Amanita |
Popis
Klobouk má průměr 10–25 cm, v mládí je polokulovitý, později vyklenutý až plochý, na okraji s útržkovitými zbytky vela. Povrch klobouku má bělavou, našedlou nebo světle šedohnědou barvu, je pokrytý nepravidelnými bradavkami o něco tmavšími, někdy až hnědými, plochými nebo vystouplými.
Lupeny jsou husté, výrazně volné, s jemně zubatým ostřím, mají bílou barvu, ve stáří krémovou.
Třeň je vysoký 10–20 cm, 2–4 cm široký, válcovitý, na bázi hlíznatý, báze hluboko ponořená v půdě. Povrch třeně je hrubě vločkatý, na bázi má jeden až několik kroužků, nemá pochvu. Na třeni je v mládí široký převislý rýhovaný bílý prsten, který ve stáří mizí.
Dužnina je bílá, chuť i vůně nevýrazná.
Výtrusný prach je bílý. Výtrusy elipsoidní, 10–14,5 x 7–9,5 µm velké.
Vyrůstá vzácně ve vlhkých letech v červenci až listopadu v teplejších oblastech, ve světlých listnatých lesích nebo na jejich okrajích, obvykle na vápnitém podkladu. Objevuje se jednotlivě, i ve skupinách.
Není jednoznačný názor na to, je-li jedlá. Je vzácná, je třeba ji chránit, i když v Červeném seznamu hub (makromycetů) ČR zatím chybí. Na Slovensku je chráněná.
Možná záměna
Podobná může být ohrožená muchomůrka ježohlavá (Amanita solitaria), která má vzpřímené jehlanovité bradavky na klobouku a kriticky ohrožená muchomůrka Vittadiniho (Amanita vittadinii) se vzpřímenými bradavkami na klobouku a odstále šupinatým třeněm pod prstenem.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Autorství textů: Věra Svobodová
Autorství obrázků: Karel Tejkal, Tomáš Chaluš
Literatura
 |
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha |
|
Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání |
|
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha |
|
Borovička J. (2006): Poznámky k muchomůrce šiškovité - Amanita strobiliformis a příbuzným druhům ze sekce Lepidella. |
|
Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha |
|
Tichý H. (2003): Rozšiřuje muchomůrka šiškovitá svá stanoviště? |
|
Smotlacha M. (2003): Poznámky k muchomůrce šiškovité. |
Nálezy
0188-2020-0017 (01.07.2020, Praha)
0188-2020-0001 (17.06.2020, Praha)
