Chlorophyllum brunneum (Farl. & Burt) Vellinga 2002
bedla zahradní
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Agaricales Agaricaceae Chlorophyllum |
Synonyma
Lepiota bohemica Wichanský 1961
Lepiota brunnea Farl. & Burt 1929
Lepiota rachodes var. hortensis Pilát 1951
Macrolepiota bohemica (Wichanský) Krieglst. & Pázmány 1985
Macrolepiota brunnea (Farl. & Burt) Wasser 1993
Popis
Klobouk je v mládí kulovitý nebo vejčitý, později polokulovitý, nakonec ploše rozprostřený, široký 70–120 (180) mm. Pokožka klobouku je nejprve celistvá a hladká, postupně však od okraje rozpukává do poměrně velkých, okrově hnědých šupin. Povrch klobouku mezi šupinami je často čistě bílý, jindy bělavý, vláknitý.
Lupeny jsou vysoké, bílé nebo bělavé, někdy hnědnoucí nebo s nahnědlým ostřím, u třeně volné.
Třeň je válcovitý, 80–180 x 15–25 mm, na bázi často s výraznou odsedlou hlízou, bělavý nebo nahnědlý, podélně vláknitý, v dospělosti dutý. V horní části zůstává poměrně tuhý bělavý prsten.
Dužnina je v klobouku měkká, vatovitá, ve třeni tuhá a vláknitá, bílá nebo bělavá, na řezu pozvolna oranžová, později červená nebo nahnědlá. Vůně a chuť jsou nevýrazné.
Výtrusný prach je bílý.
Výtrusy jsou eliptické nebo kapkovité, 9,5–13,5 x 6–8 µm, hladké.
 |
Výskyt
Roste od července do listopadu, obvykle mimo les v parcích a zahradách, na humózních půdách, také ve sklenících nebo v pařeništích.
Možná záměna
Bedla červenající (Chlorophyllum rachodes) a bedla šedohnědá (Chlorophyllum olivieri) rostou především v lesích. Šupiny na klobouku mají menší, spíše vláknité, odstávající a méně kontrastní (povrch klobouku mezi šupinami nebývá zářivě bílý).
Bedla vysoká (Macrolepiota procera) nečervená po poranění dužniny třeně a má tento třeň kontrastně (tygrovaně) rozpraskaný. U tohoto druhu překládáme největší počet záměn s dalšími druhy bedel a uvádíme rozdíly.
Kuchyňské využití
Je mírně jedovatá, některým lidem může způsobit nevolnost. K jídlu ji nelze doporučit, přestože mnoho houbařů ji pravděpodobně opakovaně konzumovalo bez následků.
 |
 |
 |
 |
Autorství textů: Karel Tejkal, Vladimír Sojka
Autorství obrázků: Karel Tejkal
Poznámky k systematice
Některými autory bývala považována za varietu bedly červenající (Chlorophyllum rachodes), odtud pochází dříve občas užívaný český název bedla červenající česká (Antonín (2006)). Dnes je bedla zahradní (Chlorophyllum brunneum) považována za samostatný druh.
Literatura
 |
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Havelík L. (1991): Houbařské nadělení. |
Nálezy
0066-2017-0161 (07.10.2017, Středočeský kraj)
