Chlorophyllum rachodes

Úvodní stránka

Myko atlas - Chlorophyllum rachodes

Chlorophyllum rachodes (Vittad.) Vellinga 2002

bedla červenající

Systematika

Fungi
Basidiomycota
Agaricomycetes
Agaricales
Agaricaceae
Chlorophyllum

Synonyma

Chlorophyllum rhacodes (Vittad.) Vellinga 2002
Lepiota rachodes orthographis variant
Macrolepiota rachodes (Vittad.) Singer 1951

Popis

Klobouk je široký 50–180 mm, v mládí vejčitý a uzavřený, později zvoncovitý až téměř plochý s hrbolkem uprostřed. Pokožka klobouku je nejprve hnědookrová, brzy (s výjimkou středu klobouku) rozpukává do soustředně uspořádaných, na povrchu zdánlivě blanitých šupin, které jsou i u dospělých plodnic tmavší než je jejich bělavý, krémový až světle hnědý podklad.

Lupeny jsou poměrně husté, bělavé až krémové, někdy s načervenalým ostřím, u třeně volné.

Třeň je válcovitý 50–200 x 10–30 mm, na bázi s hlízou širokou až 50 mm, bělavý až světle šedohnědý, vylomitelný, hladký a dutý. V horní část bývá nápadný pohyblivý prsten, někdy s dvojitým ostřím, vespod hnědý, shora bělavý.

Dužnina je bílá, na řezu (po poranění) se na vzduchu během několika sekund zbarvuje do oranžova, postupně přechází do červena až rezavohněda. Chuť i vůně jsou příjemně houbové.

Výtrusný prach je bílý.

Výtrusy jsou eliptické, 9–12,5 x 5,5–8 µm, hladké, dextrinoidní.

Cheilocystidy jsou široce kyjovité až téměř kulovité.

Výskyt

Roste roztroušeně, místy hojně, od července do listopadu, v lesích všech typů, častěji však pod listnáči. Podle Holec a kol. (2017) spíše na bohatších půdách, ne z vyšší vrstvy opadu.

Možná záměna

Bedla šedohnědá (Chlorophyllum olivieri) roste hojně zejména v opadu jehličnatých lesů. Na bázi třeně má méně vyvinutou hlízu, u dospělých plodnic s podkladem pokožky klobouku nekontrastní šupiny a trochu menší výtrusy (8–11 x 5–7 µm). Oba druhy dříve nebyly rozlišovány a ve starší literatuře i na internetu se často setkáme s bedlou šedohnědou označenou jménem bedly červenající.

Bedla zahradní (Chlorophyllum brunneum) roste obvykle mimo les na hnojených stanovištích, má nápadně vyvinutou hlízu na třeni a kontrastní bílý podklad pod velkými šupinami na klobouku.

Bedla vysoká (Macrolepiota procera) má třeň na povrchu tygrovaně kontrastně rozpraskaný a nečervená na řezu.

Kuchyňské využití

Obvykle je uváděna jako jedlá houba, chuťovými kvalitami však nedosahuje úrovně bedly vysoké (Macrolepiota procera). Citlivým osobám může způsobovat zažívací problémy, proto její sběr spíše nedoporučujeme. V roce 2023 vyřazena ze seznamu tržních hub.

Autorství textů: Karel Tejkal
Autorství obrázků: Vladimír Sojka

Literatura

	Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
	Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha
	Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání
	Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
	Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha
	Gerrit J. Keizer (2005): Encyklopedie Houby. Rebo Productions CZ, Dobřejovice, 2. vydání
	Ladislav Hagara (1993): Atlas hub. Neografia, Martin
	M. Candusso, G. Lanzoni (1990): Lepiota s.l., Fungi Europaei 4, Italia