Cortinarius albertii Dima, Fr?slev & T.S. Jeppesen 2006
pavučinec Albertův
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Agaricales Cortinariaceae Cortinarius |
Synonyma
Calonarius albertii (Dima, Fr?slev & T.S. Jeppesen) Niskanen & Liimat. 2022
Stručný popis
Klobouk je široký 40–100 mm, nejprve polokulovitý, později sklenutý, za vlhka lepkavý, nejprve bělavý, později s nepravidelnými světle (medově) okrovými skvrnami.
Lupeny jsou husté, v mládí světle bělavě našedlé, později světle šedofialové, nakonec šedohnědé.
Třeň je válcovitý s výraznou zploštělou hlízou, 40–100 x 8–15 (v hlíze až 40) mm, pevný, bělavý, krémový nebo našedlý.
Dužnina je bělavá. Vůně je nevýrazná nebo lehce zemitá, chuť je mírná.
Makrochemické reakce: KOH – na pokožce klobouku rychle růžová, postupně červená, v dužnině negativní.
Výtrusy jsou mandlovité, 9,5–11 x 5,5–7 µm, hrubě ornamentované.
Výskyt
Roste na podzim v listnatých lesích, především pod buky, duby, habry a lipami, podle Nitare a kol. (2024) i pod lískami. Upřednostňuje vápnité půdy.
Možná záměna
Charakteristická je růžově červená reakce pokožky klobouku s KOH a nevýrazná reakce na dužnině. V těchto znacích se však podobá řadě druhů ze sekce Calochroi.
Pavučinec žlutoslizký (Cortinarius aureopulverulentus) roste pod jehličnany (především pod smrky) a má větší výtrusy.
Pavučinec zlatavý (Cortinarius prodigiosus) má ve třeni zřetelně žlutou dužninu.
Pavučinec Kateřinin (Cortinarius catharinae) má klobouk od mládí okrový a výrazněji fialové lupeny.
Kuchyňské využití
Je nejedlý.
