závojenka hlavochlupá
Entoloma cephalotrichum (P.D. Orton) Noordel. 1979
Systematika
|
Říše:
houby (Fungi) Kmen: stopkovýtrusné (Basidiomycota) Třída: rouškaté (Agaricomycetes) Řád: pečárkotvaré (Agaricales) Čeleď: závojenkovité (Entolomataceae) Rod: závojenka (Entoloma) |
Stručný popis
Podle Antonín (2006) je jejím typickým znakem přítomnost hlavatých chlupů na klobouku a na třeni.
Klobouk je široký 2–15 mm, sklenutý, později plochý, ve středu mělce prohloubený, případně s nízkou středovou bradavkou, čístě bílý, slabě hygrofánní, za vlhka prosvítavě rýhovaný, za sucha neprosvítavý a lesklý, hladký nebo vrostle radiálně vláknitý. Lupeny jsou řídké, bílé, později zbarvené výtrusným prachem do růžova, u třeně vykrojené, někdy krátkým zoubkem sbíhavé, s nepravidelným stejnobarevným ostřím. Třeň je válcovitý, 10–30 x 0,5–2 mm, rovný s hlízovitě rozšířenou bází, průsvitný, světle krémový nebo žlutý, pod kloboukem ojíněný. Dužnina je bílá nebo průsvitná, velmi křehká. Vůně silně moučná, zvláště při poranění. Chuť žlukle olejová. Výtrusný prach je růžový.
Výtrusy jsou hranaté, s 5–7 cípy, 10–30 x 0,5–2 mm, heterodiametrické, Q = 1,3–1,7. Bazidie jsou 4výtrusé. Ostří lupenů je plodné, cheilocystidy chybí. Přezky chybí.
Výskyt
Roste od července do listopadu, jednotlivě nebo v malých skupinách, často v mechu, na půdách bohatých na humus a dusík v listnatých lesích. Podle Noordeloos (1992) je v Evropě je vcelku hojná.
Literatura
 |
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha |
|
Noordeloos M. E. (1992): Entoloma s.l., Fungi Europaei 5, Italia |
