Inocybe assimilata Britzelm. 1881
vláknice hnědá
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Agaricales Inocybaceae Inocybe |
Synonyma
Inocybe umbrina Bres. 1884
Popis
Klobouk je široký 15–35 mm, nejprve zvonovitý, kuželovitý nebo žaludovitý, později rozprostřený až plochý, často s nápadným středovým hrbolem, na temeni téměř lysý až plstnatý, pokrytý našedlými zbytky vela, směrem k okraji paprsčitě vláknitý, rozpraskávající, na lemu pukající, načervenale až umbrově hnědý. Kortina přítomná, nahnědlá, pomíjivá.
Lupeny jsou středně husté, s četnými lupénky, nejprve světle šedookrové, později šedohnědé až hnědorezavé, na ostří lemované bělavou nitkou.
Třeň je válcovitý, 20–50 x 3–5 mm, podélně vláknitý, ± barvy klobouku, ve spodní části tmavší, na bázi s nápadnou bílou neohraničenou kulovitou (cibulovitou) hlízou.
Dužnina je bělavá, pod pokožkou klobouku a třeně v barvě plodnice. Pach je nevýrazný, zatuchlý či nakyslý, podle Holec a kol. (2012) při zasychání nakysle kaučukový. Chuť je mírná.
Výtrusný prach je hnědý.
Výtrusy jsou nepravidelně hranaté, 7–9 (10) x 5–6,5 µm, s 8–10 nepříliš nevýraznými zaoblenými hrbolky.
Cheilocystidy (na ostří lupenů) jsou hojné, válcovité, vakovité nebo oble vřetenovité, tlustostěnné, podle Knudsen, Vesterholt a kol. (2018) 45–65 x 12–20 µm velké, nepříliš často na temeni zdobené vyloučenými krystaly. Pleurocystidy (na ploše lupenů) jsou obdobné. Kaulocystidy chybí, na třeni jsou přítomny pouze koncové válcovité buňky o tloušťce přibližně 10–15 µm, občas s výraznou přezkou.
 |
Výskyt
Roste od července do listopadu, roztroušeně, často ve skupinách, převážně v jehličnatých lesích, často v mechu, s oblibou na kyselých půdách, od nížin do hor. Vyhledává vlhčí stanoviště.
Možná záměna
Nálezy doporučujeme vždy mikroskopovat.
Vláknice tuřínonohá (Inocybe napipes) vytváří zpravidla o něco větší plodnice bez načervenalých odstínů, s výraznější, naspodu kopytovitou, jakoby uťatou hlízou. Má téměř hvězdicovité výtrusy s výraznými hrbolky.
Vláknice rašeliníková (Inocybe sphagnophila) se liší bílou kortinou vytvářející nápadný lem na okraji klobouků mladých plodnic, menšími výtrusy a přítomností kaulocystid v nejhornější části třeně.
Kuchyňské využití
Je jedovatá.
 |
 |
Autorství textů: Karel Tejkal, Bohumil Bušek
Autorství obrázků: Karel Tejkal
Literatura
 |
Fellner R. (2016): Atlas krkonošských mechorostů, lišejníků a hub 2, Správa Krkonošského národního parku |
|
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha |
|
Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání |
|
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha |
Nálezy
0066-2017-0150 (07.10.2017, Středočeský kraj)
