Inocybe

Úvodní stránka

Myko atlas - Inocybe

Inocybe (Fr.) Fr. 1863

vláknice

Systematika

Fungi
Basidiomycota
Agaricomycetes
Agaricales
Inocybaceae

Popis

Malé až střední, výjimečně větší kloboukaté lupenaté houby charakteristické vláknitou strukturou dužniny i povrchu klobouku a třeně. Plodnice jsou většinou zbarvené fádně, bělavě až hnědě přes okrové tóny, ale u řady druhů se projevují i více či méně intenzivní odstíny jiných barev, hlavně žluté, oranžové, narůžověle či masově červené, ale i šeříkově fialové nebo zelenomodré. Jejich pach může být vnímán jako příjemně aromatický – ovocný, moučný, po medu, nebo jako nepříjemný – zemitý, čpavý, spermatický či hnilobný.

Pavučinovitý závoj (kortina) spojující v mládí okraj klobouku s třeněm je buď přítomný (u druhů označovaných jako Cortinatae) nebo nepřítomný (Marginatae). Výtrusy mají jak hladký tak i hranatý nebo hrbolatý povrch. Výtrusný prach je světle, rezavě až tmavě hnědý. Na ostří lupenů jsou přítomné cheilocystidy, které jsou buď jednoduché s tenkými stěnami, přičemž u takových druhů se nevyskytují na ploše lupenů, nebo mají silné stěny, jevící se pod optickým mikroskopem jako dvojité, a krystalky šťavelanu vápenatého na temeni. Takovéto cystidy jsou označovány jako metuloidní. U druhů, u nichž se vyskytují, jsou podobné cystidy přítomné i na ploše lupenů (pleurocystidy).

Vláknice v širším pojetí (včetně rodů Auritella, Nothocybe, Pseudosperma a Tubariomyces) patří k největším skupinám lupenatých hub a jejich počet na celém světě se odhaduje na více než 500 druhů. Nejpočetněji jsou zastoupeny v mírném klimatickém pásmu, mj. v Evropě, ale jsou kosmopolitní a vyskytují se i v jiných světadílech, dokonce i v prostředí tropů. Jsou vázané na listnáče i jehličnany a v extrémních podmínkách i na jiné rostlinné organismy (dryádky v alpinském prostředí). Jejich základní studium a výzkum předpokládá zvládnutí technik mikroskopie. Jejich systematika a taxonomie se v současné době odvíjejí od nejnovějších poznatků fylogenetického výzkumu. Vláknice jsou nejedlé a v řadě případů jedovaté v závislosti na obsahu muskarinu. Některé druhy obsahují psilocybin. Jako jediná jedlá bývá někdy označována vláknice jurská (Inocybe adaequata), avšak ani ta se nedoporučuje ke sběru.

Autorství textů: Bohumil Bušek