Inocybe cincinnata (Fr.) Quél. 1872
vláknice plavohnědá
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Agaricales Inocybaceae Inocybe |
Synonyma
Agaricus cincinnatus Fr. 1821
Inocybe cincinnata var. ambigua E. Ferrari 2007
Inocybe cincinnata var. major (S. Petersen) Kuyper 1989
Inocybe cincinnata var. transiens (Reumaux) E. Ludw. 2017
Inocybe cincinnatula Kühner 1953
Inocybe conformata P. Karst. 1889
Inocybe phaeocomis (Pers.) Kuyper 1986
Popis
Klobouk je široký 10–50 mm, nejprve polokulovitý nebo oble kuželovitý, později sklenutý, s dlouho dolů zahnutým okrajem, nakonec rozprostřený až plochý, někdy se zdviženým okrajem a obvykle s tupým středovým hrbolem. Okraj klobouku mladých plodnic spojuje se třeněm záhy mizející bělavá pavučinka, zbytky závoje se rychle ztrácí. Pokožka klobouku je hnědá, uprostřed trochu tmavší, při okraji někdy téměř bělavá, vláknitě šupinkatá. Šupinky jsou uprostřed klobouku hrubé (rašplovité) až ježaté, soustředně uspořádané.
Lupeny jsou středně husté, nejprve krémové, často s fialovým odstínem, později okrové až skořicově hnědé, s nahnědlým obrveným ostřím.
Třeň je válcovitý, 20–70 x 2–8 mm, pod kloboukem v mládí obvykle nafialovělý, níže světle okrový, hnědě vláknitý nebo šupinkatý.
Dužnina je bělavá, v horní části třeně nafialovělá. Pach je spermatický. Chuť je mírná.
Výtrusný prach je hnědý.
Výtrusy jsou mandlovité, 8–11 x 5–6 µm, hladké.
 |
Cheilocystidy jsou štíhle vřetenovité až lahvovité, tlustostněnné, na vrcholu obvykle zdobené vyloučenými krystaly, někdy prostřídané široce kyjovitými až hruškovitými paracystidami s ± hnědým obsahem. Pleurocystidy jsou velikostí i tvarem obdobné jako cheilocystidy. Kaulocystidy se zřídka vyskytují jen v blízkosti vrcholu třeně.
Výskyt
Roste od června do listopadu, spíše hojně, v listnatých i jehličnatých lesích a parcích, s oblibou na křovinatých až zaplevelených stanovištích. Upřednostňuje bohaté půdy.
Možná záměna
Nálezy doporučujeme vždy mikroskopovat.
V literatuře je hojně zmiňována varieta vláknice plavohnědá větší (Inocybe cincinnata var. major), vyznačující se především o něco většími, robustnějšími plodnicemi, kloboukem celým šupinatým a zašpičatělými výtrusy. Dnes jsou tato jména často synonymizována, což zohledňuje i tento popis.
Vláknice chlapecká (Inocybe pusio) má nešupinatý klobouk a v mládí třeň živěji fialový na většině svého povrchu.
Vzácně jsou i mladší plodnice vláknice plavohnědé bez fialových odstínů a mohou se podobat např. vláknici huňaté (Inocybe lanuginosa), která má však hrbolaté výtrusy.
Kuchyňské využití
Je jedovatá.
 |
 |
 |
 |
Autorství textů: Karel Tejkal, Bohumil Bušek
Autorství obrázků: Karel Tejkal
Poznámky k systematice
Česky také vláknice tmavohnědá.
Literatura
 |
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha |
Nálezy
0066-2020-0058 (21.06.2020, Středočeský kraj)
