Inocybe corydalina Quél. 1875
vláknice dymnivková
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Agaricales Inocybaceae Inocybe |
Stručný popis
Klobouk je široký 30–70 mm, nejprve zvonovitý, později rozložený, často se středovým hrbolem, radiálně vláknitý nebo šupinkatý, šedookrový, uprostřed šedozelený, v mládí s podehnutým okrajem spojeným s třeněm řídkou pavučinkou.
Lupeny jsou bělavě šedé, později krémové až hnědé, na ostří světlejší.
Třeň je válcovitý, 40–80 x 5–10 mm, ve spodní části někdy mírně rozšířený, podélně vláknitý, bělavý, někdy s nazelenalými odstíny, později od báze hnědnoucí.
Dužnina je bělavá, ve třeni někdy červenající. Pach je výrazný, nasládlý (ovoce, karamel, jasmín).
Výtrusy jsou mandlovité, 8–10 x 5–6 ?m, hladké.
Výskyt
Roste od srpna do října, roztroušeně pod listnáči (například pod buky, duby, lípami, lískami a habry), někdy i pod smrky. Upřednostňuje zásadité půdy.
Možná záměna
Vláknice ježatohlavá (Inocybe erinaceomorpha) je někdy považována jen za varietu vláknice dymnivkové (Inocybe corydalina var. erinaceomorpha), v literatuře může být s vláknicí dymnivkovou i synonymizována. Má výrazněji šupinkatý klobouk bez zelených odstínů, podle Mikšík (2015) se vyznačuje intenzivním červenáním plodnic.
Kuchyňské využití
Je jedovatá. Podle Mikšík (2015) obsahuje malé množství psychoaktivní látky psilocybin.
 |
 |
Autorství obrázků: Oldřich Jindřich
Literatura
 |
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha |
|
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha |
|
Holec J., Beran M. a kol. (2006): Červený seznam hub (makromycetů) České republiky, Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, Praha |
|
Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha |
|
Gerrit J. Keizer (2005): Encyklopedie Houby. Rebo Productions CZ, Dobřejovice, 2. vydání |
Nálezy
0071-2024-0106 (20.09.2024, Jihočeský kraj)
