Inocybe erubescens A. Blytt 1905
vláknice začervenalá
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Agaricales Inocybaceae Inocybe |
Synonyma
Inocybe patouillardii Bres. 1905
Popis
Klobouk je široký 25–90 (120) mm, v mládí zvoncovitě kuželovitý, s podvinutým okrajem, později až rozložený s tupým hrbolem na temeni. Povrch klobouku je zpočátku bělavý, hedvábně lesklý, později radiálně vláknitý až vláknitě rozpukaný, okrový, vlákna načervenalá, pomačkáním nebo stářím vznikají červené skvrny.
Lupeny jsou až 8 mm široké, zoubkem přirostlé, zpočátku bělavé, béžově našedlé, okrové, na ostří bělavě vločkaté; později jsou růžově hnědavé až hnědoolivové.
Třeň je válcovitý, na bázi trochu rozšířený, 40–100 x 8–20 mm, plný, na povrchu slabě podélně vláknitě vločkatý, bílý, postupně červenající.
Dužnina je bílá, u dospělých plodnic po rozříznutí pomalu červenající. Vůně zpočátku slabě ovocná, později až spermatická, chuť mírná, ale nepříjemná. Je prudce jedovatá.
Výtrusný prach je okrově hnědý.
Výtrusy jsou ledvinovitě elipsoidní, hladké, bezbarvé 10–13 x 5,5–7 µm velké.
Výskyt
Roste v listnatých a smíšených lesích, v křovinách, v parcích a zahradách, od nížin po pahorkatiny, nejčastěji pod buky, habry a lipami, především v teplých oblastech na vápnité půdě. Objevuje se v květnu až září, nejčastěji v červnu.
Možná záměna
Tento jedovatý druh se dá zaměnit s jedlou závojenkou podtrnkou (Entoloma clypeatum) a jeho mladé, ještě bílé plodnice s jedlou čirůvkou májovkou (Calocybe gambosa), která ještě v květnu může také růst na podobných místech. Vláknice začervenalá se nejvíce podobá též jedovaté vláknici Godeyově (Inocybe godeyi), která je menší a má odsedlou hlízku na bázi třeně.
Poznámky
Je to prudce jedovatá houba! Hlavní jedovatou sloučeninou je alkaloid muskarin. Příznaky otravy se objevují brzy po požití pokrmu, nejpozději do 2 hodin. Otrava se projevuje pocením a nadměrným sliněním, celkovou nevolností, úzkostí a pocitem chladu. Později se dostavuje zvracení, průjem a dušnost. Při otravě je třeba vyhledat co nejrychleji lékařskou pomoc. Při požití většího množství hub může nastat i smrt v důsledku zástavy dechu nebo selhání krevního oběhu. Smrtelná dávka vláknice pro člověka je 40 až 50 g. Protijedem muskarinu je alkaloid atropin.
 |
 |
 |
Autorství textů: Věra Svobodová
Autorství obrázků: Karel Tejkal, Tomáš Chaluš
Literatura
 |
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha |
|
Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání |
|
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha |
|
Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha |
|
Burel J. (2003): Vláknice začervenalá - Inocybe erubescens Blytt. (= I. patouillardii Bres.), Mykologický sborník 2/2003 |
Nálezy
0188-2021-0007 (13.06.2021, Praha)
0071-2020-0049 (19.06.2020, Karlovarský kraj)
0066-2013-0055 (07.07.2013, Středočeský kraj)
