Inocybe erubescens

Úvodní stránka

Myko atlas - Inocybe erubescens

Inocybe erubescens A. Blytt 1905

vláknice začervenalá

Systematika

Fungi
Basidiomycota
Agaricomycetes
Agaricales
Inocybaceae
Inocybe

Synonyma

Inocybe patouillardii Bres. 1905

Popis

Klobouk je široký 25–90 (120) mm, v mládí zvoncovitě kuželovitý, s podvinutým okrajem, později až rozložený s tupým hrbolem na temeni. Povrch klobouku je zpočátku bělavý, hedvábně lesklý, později radiálně vláknitý až vláknitě rozpukaný, okrový, vlákna načervenalá, pomačkáním nebo stářím vznikají červené skvrny.

Lupeny jsou až 8 mm široké, zoubkem přirostlé, zpočátku bělavé, béžově našedlé, okrové, na ostří bělavě vločkaté; později jsou růžově hnědavé až hnědoolivové.

Třeň je válcovitý, na bázi trochu rozšířený, 40–100 x 8–20 mm, plný, na povrchu slabě podélně vláknitě vločkatý, bílý, postupně červenající.

Dužnina je bílá, u dospělých plodnic po rozříznutí pomalu červenající. Vůně zpočátku slabě ovocná, později až spermatická, chuť mírná, ale nepříjemná. Je prudce jedovatá.

Výtrusný prach je okrově hnědý.

Výtrusy jsou ledvinovitě elipsoidní, hladké, bezbarvé 10–13 x 5,5–7 µm velké.

Výskyt

Roste v listnatých a smíšených lesích, v křovinách, v parcích a zahradách, od nížin po pahorkatiny, nejčastěji pod buky, habry a lipami, především v teplých oblastech na vápnité půdě. Objevuje se v květnu až září, nejčastěji v červnu.

Možná záměna

Tento jedovatý druh se dá zaměnit s jedlou závojenkou podtrnkou (Entoloma clypeatum) a jeho mladé, ještě bílé plodnice s jedlou čirůvkou májovkou (Calocybe gambosa), která ještě v květnu může také růst na podobných místech. Vláknice začervenalá se nejvíce podobá též jedovaté vláknici Godeyově (Inocybe godeyi), která je menší a má odsedlou hlízku na bázi třeně.

Poznámky

Je to prudce jedovatá houba! Hlavní jedovatou sloučeninou je alkaloid muskarin. Příznaky otravy se objevují brzy po požití pokrmu, nejpozději do 2 hodin. Otrava se projevuje pocením a nadměrným sliněním, celkovou nevolností, úzkostí a pocitem chladu. Později se dostavuje zvracení, průjem a dušnost. Při otravě je třeba vyhledat co nejrychleji lékařskou pomoc. Při požití většího množství hub může nastat i smrt v důsledku zástavy dechu nebo selhání krevního oběhu. Smrtelná dávka vláknice pro člověka je 40 až 50 g. Protijedem muskarinu je alkaloid atropin.

Autorství textů: Věra Svobodová
Autorství obrázků: Karel Tejkal, Tomáš Chaluš

Literatura

	Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
	Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha
	Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání
	Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
	Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha
	Burel J. (2003): Vláknice začervenalá - Inocybe erubescens Blytt. (= I. patouillardii Bres.), Mykologický sborník 2/2003