Inocybe geophylla

Úvodní stránka

Myko atlas - Inocybe geophylla

Inocybe geophylla (Pers.) P. Kumm. 1871

vláknice zemní

Systematika

Fungi
Basidiomycota
Agaricomycetes
Agaricales
Inocybaceae
Inocybe

Synonyma

Inocybe argillacea (Pers.) Fayod 1893

Popis

Klobouk je široký 10–35 mm, v mládí vejčitý, později zvonovitý nebo kuželovitý, postupně až plochý, často s výrazným středovým hrbolem, hedvábně lesklý, jemně radiálně vláknitý, s okrajem v mládí podehnutým, spojeným se třeněm pomíjivou bílou pavučinkou, bílý nebo bělavý, v dospělosti okrovějící.

Lupeny jsou středně husté, s četnými lupénky, zaoblené, nejprve bělavé, šedavě béžové, někdy nažloutlé, nakonec hlínově hnědé, na ostří jemně zubaté a bíle obrvené.

Třeň je 20–60 x 2–5 mm velký, válcovitý, hladký, nahoře ojíněný, na bázi někdy mírně rozšířený, bílý nebo bělavý, naspodu někdy žlutě nadechlý.

Dužnina je bělavá. Pach je spermatický. Chuť je mírná.

Výtrusný prach je hnědý.

Výtrusy jsou eliptické nebo až téměř mandlovité, 7,5–11 x 4–6 µm, hladké.

Cheilocystidy jsou lahvovité nebo vřetenovité, 35–70 x 10–20 µm, tlustostěnné, na vrcholu často zdobené vyloučenými krystaly. Pleurocystidy jsou obdobné. Kaulocystidy jsou štíhle lahvovité nebo válcovité, někdy zdobené vyloučenými krystaly, hojné jen pod kloboukem.

Výskyt

Roste od července do prosince, velmi hojně, pod jehličnany i listnáči, v lesích i mimo les. Upřednostňuje bohatší půdy.

Možná záměna

Nálezy doporučujeme vždy mikroskopovat.

Vláknice zemní má i svou živě lilákovou či fialovou varietu – (Inocybe geophylla var. lilacina), která bývá podle některých autorů robustnější a roste většinou pod listnáči.

Velmi podobná je vláknice liláková (Inocybe sublilacina), dnes uznávaná za samostatný druh, která roste pod jehličnany často ve společnosti právě vláknice zemní. Oba tyto taxony však nelze v terénu spolehlivě rozlišit a nemají praktický význam. Kromě toho existují i další bíle či velmi světle zbarvené druhy vláknic, které lze určit mikroskopicky.

Vláknice zardělá (Inocybe whitei) vytváří o něco větší plodnice, které po otlačení a stářím cihlově červenají a jejichž dužnina místy oranžoví.

Kuchyňské využití

Je jedovatá, obsahuje muskarin. Otrava se 15 až 30 minut po požití může projevit ztrátou vědomí a zvracením, rozostřením zraku a problémy s dechem.

Autorství textů: Bohumil Bušek, Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal

Literatura

	Fellner R. (2016): Atlas krkonošských mechorostů, lišejníků a hub 2, Správa Krkonošského národního parku
	Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha
	Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha
	Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání
	Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha
	Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha
	Gerrit J. Keizer (2005): Encyklopedie Houby. Rebo Productions CZ, Dobřejovice, 2. vydání
	Burel J. (2003): Vláknice zemní - Inocybe geophylla (Sow.: Fr.) Kumm., Mykologický sborník 3/2003