Inocybe geophylla (Pers.) P. Kumm. 1871
vláknice zemní
Systematika
|
Fungi Basidiomycota Agaricomycetes Agaricales Inocybaceae Inocybe |
Synonyma
Inocybe argillacea (Pers.) Fayod 1893
Popis
Klobouk je široký 10–35 mm, v mládí vejčitý, později zvonovitý nebo kuželovitý, postupně až plochý, často s výrazným středovým hrbolem, hedvábně lesklý, jemně radiálně vláknitý, s okrajem v mládí podehnutým, spojeným se třeněm pomíjivou bílou pavučinkou, bílý nebo bělavý, v dospělosti okrovějící.
Lupeny jsou středně husté, s četnými lupénky, zaoblené, nejprve bělavé, šedavě béžové, někdy nažloutlé, nakonec hlínově hnědé, na ostří jemně zubaté a bíle obrvené.
Třeň je 20–60 x 2–5 mm velký, válcovitý, hladký, nahoře ojíněný, na bázi někdy mírně rozšířený, bílý nebo bělavý, naspodu někdy žlutě nadechlý.
Dužnina je bělavá. Pach je spermatický. Chuť je mírná.
Výtrusný prach je hnědý.
Výtrusy jsou eliptické nebo až téměř mandlovité, 7,5–11 x 4–6 µm, hladké.
Cheilocystidy jsou lahvovité nebo vřetenovité, 35–70 x 10–20 µm, tlustostěnné, na vrcholu často zdobené vyloučenými krystaly. Pleurocystidy jsou obdobné. Kaulocystidy jsou štíhle lahvovité nebo válcovité, někdy zdobené vyloučenými krystaly, hojné jen pod kloboukem.
 |
Výskyt
Roste od července do prosince, velmi hojně, pod jehličnany i listnáči, v lesích i mimo les. Upřednostňuje bohatší půdy.
Možná záměna
Nálezy doporučujeme vždy mikroskopovat.
Vláknice zemní má i svou živě lilákovou či fialovou varietu – (Inocybe geophylla var. lilacina), která bývá podle některých autorů robustnější a roste většinou pod listnáči.
Velmi podobná je vláknice liláková (Inocybe sublilacina), dnes uznávaná za samostatný druh, která roste pod jehličnany často ve společnosti právě vláknice zemní. Oba tyto taxony však nelze v terénu spolehlivě rozlišit a nemají praktický význam. Kromě toho existují i další bíle či velmi světle zbarvené druhy vláknic, které lze určit mikroskopicky.
Vláknice zardělá (Inocybe whitei) vytváří o něco větší plodnice, které po otlačení a stářím cihlově červenají a jejichž dužnina místy oranžoví.
Kuchyňské využití
Je jedovatá, obsahuje muskarin. Otrava se 15 až 30 minut po požití může projevit ztrátou vědomí a zvracením, rozostřením zraku a problémy s dechem.
 |
 |
 |
Autorství textů: Bohumil Bušek, Karel Tejkal
Autorství obrázků: Karel Tejkal
Literatura
 |
Fellner R. (2016): Atlas krkonošských mechorostů, lišejníků a hub 2, Správa Krkonošského národního parku |
|
Hagara L. (2014): Ottova encyklopedie hub, Ottovo nakladatelství, Praha |
|
Holec J., Bielich A., Beran M. (2012): Přehled hub střední Evropy. Academia, Praha |
|
Papoušek T. (2010): Velký fotoatlas hub z jižních Čech, 2. opravené vydání |
|
Antonín V. (2006): Encyklopedie hub a lišejníků. Academia, Praha |
|
Hagara L., Antonín V., Baier J. (2005): Houby. Aventinum, Praha |
|
Gerrit J. Keizer (2005): Encyklopedie Houby. Rebo Productions CZ, Dobřejovice, 2. vydání |
|
Burel J. (2003): Vláknice zemní - Inocybe geophylla (Sow.: Fr.) Kumm., Mykologický sborník 3/2003 |
Nálezy
0071-2023-0118 (08.09.2023, Plzeňský kraj)
0066-2019-0238 (30.11.2019, Středočeský kraj)
0066-2017-0121 (23.09.2017, Ústecký kraj)
